Blogy

jak se jmenuje ten pán?

Já, vůl…

Já, vůl se vždycky zařeknu, že kvůli nahlodanému zdraví (myslím si) nebudu sledovat ty nesmysly, co patří do rubriky „politika“, protože to není prospěšné. Jenže, pak mi to zase nedá. Nejprve nakouknu, strčím prstíček a najednou – bác!

Navalte mi zpět Míšu, zločinci!

Vím, že je to obehraná písnička, ale nemohu si pomoct. Tu základní situaci jistě každý znáte. Přijde vám dopis, kde nějaká firma říká, že jí dlužíte 4,25 Kč a jestli okamžitě nezaplatíte, přijde exekuce. Čili to zaplatíte a nadáváte jako…

Ministr Podivínský a student Mráz (zápisky z rumburského gymplu)

Zase volby

Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem.

Have you ever wondered? Díky bohu, každý z nás, někdo míň (zdravím dowňáky) někdo víc (zdravím), umí alespoň jeden jazyk. Předpoklad, že se tedy každý z nás dá považovat za člověka, držíme-li se striktně pořekadla, platí.

Líbánky

Ani ne týden po svatbě jsme s milou Dominikou (mou paní, nemůžu se toho vynabažit…) odjeli do Prahy. Na „Líbánky“. Ty uvozovky a velké písmeno jsou tam správně, protože jsme neodjeli na líbánky, ale na premiéru.

Svatba

Tak jsem, respektive jsme měli s Dominikou svatbu. Nejsme žádná holátka, takže pro jednoho každého z nás to byla svatba druhá.

Když se úředníci utrhnou ze řetězu

Komunikovat s úřady je někdy obtížné. Když je komunikace jednosměrná, ještě obtížnější. Takže když vydá městský úřad v Rumburku nařízení a úředníci, kteří ho prostřednictvím (Šenovských) novin pošlou mezi lid, zbejvá už jenom otázka. Cože?

Politologové na vycházce