Když o letních prázdninách cestujete třeba po německé dálnici, například směr Mnichov s cílovou destinací v oblíbeném Chorvatsku, určitě nepřehlédnete několik aut (většinou „kombíky“ mladoboleslavské automobilky škoda, prověřené poctivou dávkou let), nabušených až po strop samými velice podstatnými věcmi. Některé z Vás třeba hned napadne: „Zase nějakej Čech, to je ostuda. Tohle je typický!”
A když konečně sklopíte svůj zrak k místu, kde bývá “espézetka”, většinou svojí předtuchu potvrdíte.
A co mezi takové podstatné věci, které plní naše kombíky patří?
Tak zaprvé: stan, stolek, deky, spacáky a kempovací křesílka – “Přece nebudu bydlet v nějakym apartmánu, natož platit za předraženej hotel! Radši zakempíme někde na pláži, kempy jsou dneska taky drahý.”
Zadruhé: jídlo – Nejlépe šesti pak kartonového mléka, které takhle zabalené bez problému přežije celou válku, natož cestu do Chorvatska. Minimálně dva bochníky „echtovního“ českého chleba, protože ten jejich je určitě ošizenej. Dále na tři dny dopředu nasmažené řízky, které sice už druhý den nebudou šmakovat tak, jako šmakovali den první, ale pořád vítězí pocit, že jsem nad někým vyzrál. V neposlední řadě nesmíme zapomenout na: vejce, salám, konzervy atd. Podstatou je prostě přežít většinu dovolené z vlastně dovezených věcí.
Zatřetí: kufry – „Máňo, já jedu na dovolenou, ne na módní přehlídku!“ No jasně. Na co brát si s sebou hromady hadrů? Nám Čechům postačí dvě trička, jedny plavky, ploutve, šnorchl, dvoje bílé ponožky, neznačkové sluneční brýle, zakoupené v jednom z vietnamských obchodů a jedny šortky, které už ale stíháme pořádně propotit během cesty tam. Náš outfit nekompromisně podtrhují dnes již populární ponožky v sandálech, jejichž zemí původu je samozřejmě také Vietnam.
Začtvrté: Kola, nebo loď – Na střeše auta je taky místo! Tak proč tam nehodit pět, nakřivonarovnaných, kol nebo loďku, na které jsme ještě před dvaceti lety sjížděli Sázavu.
Po pravdě řečeno, náš způsob cestování mě dost děsí. Dovolená je podle mě čas, který si máme na sto procent užít a nebát se takzvaně „pustit chlup“. Utrácení k dovolené do jisté míry patří a není tady podle mě důvod, mít neustále pocit, že jsem nad někým vyzrál! Kdybych měl nedostatek financí na to, uspořádat si komfortní a kulturní dovolenou, raději bych nikam nejel. Cestovat takto, vážně není můj styl. Na druhou stranu jsou zde možná lidé, kterým se to takhle líbí. Prostě jim to tak vyhovuje. Přátelé, prosím Vás o jedno: cestujme kulturně, nedělejme našemu národu ostudu a zbytečně na sebe neupozorňujeme.
