Do rukou českého národa byl vložen další silný nástroj k ovlivnění našeho státu – ,,přímá volba prezidenta“.
Ačkoliv by se měl používat s rozmyslem, občané České republiky opět nezklamali a posunuli naší zemi o pořádný kus zpátky. Sobotní odpoledne totiž volby zpečetilo a s devítiprocentním náskokem se stal prezidentem Miloš „Miloševič“ Zeman. Jediná věta, co mi zbývá ke konejšení, zní právě takto: „Už jen pět let.“
Miloš a Karel, to jsou jména, která na nás v minulých dnech koukala z každého rohu. Nesměl by to být pořádný večerní program v televizi, aby se nekonala nějaká menší prezidentská debatka. Nebyly to jen televize, rádia či noviny, ale potenciální kandidáti se také ukotvili na sociálních sítích. Jejich moc je v dnešní době sice velmi silná, nicméně jak nám teď bylo předvedeno, pořád ještě není určující. Karel byl sice jasným facebookový a twittrovým vítězem, kdy hashtag „volimkarla“ visel za každým twítem, ale to nestačilo. Všichni ti mladí nadšení lidé, milióny placek a události typu „Jdu volit Karla“, nestačili… Slyšel jsem jeden dobrý vtip: Karel má voliče na sociálních sítích, zatímco Miloš na sociálních dávkách. Vlastně, on to asi vtip nebyl.
Zvláštní je, jak může být člověk naivní. Věřil jsem, že se národ přeci jen poučil. Už volby do krajského zastupitelstva ukázaly, že lidé nad šedesát let rozhodli o nás všech. V okamžiku, kdy jsme v Ústeckém kraji měli prvního polistopadového komunistického hejtmana, začal jsem uvažovat o tom, že přeci jen mám ty hranice docela blízko. Když ale do druhého kola prezidentských voleb postoupil inteligentní pravičák, který má svoje nezpochybnitelné charisma, a na druhé straně protivný levičák, z jehož „Pane redaktore“ se mi dělá Šlouf(l), a který má slabůstku v destilátech, viděl jsem jasného vítěze. A všichni ti vzdělaní lidé v Česku se mnou. Škoda jen, že jich pořád není většina.
Těžko soudit, co přesně přinesou nejbližší kroky nového prezidenta. Současná populistická prohlášení, že se podívá na zoubek amnestii, či že je pro předčasné volby, můžeme posunout stranou. Ani jednu z těchto věcí nemůže fakticky provést. Zvolení Miloše Zemana je jen další krok, kterým prcháme od pravicového státu. Tenhle politický buldozer se dokonce velmi rád obklopuje lidmi z komunistické strany, což jí dělá velkou reklamu. Posledním hřebíčkem do naší národní rakvičky budou parlamentní volby. Tam se ukáže, zda jsme schopni se kolektivně zakopat úplně ve všem.
foto: Jakub Trmal
