Je po všem. Prezidentem se stal Miloš Zeman. Státník, který dobře načasoval návrat do světla reflektorů.
Zapomenuty byly jeho aféry. Čtenáři Blesku, nasávači levných vín a lidé bez politické paměti se spojili, aby starého jezevce popostrčili do čela národa.
Výsledek volby vypovídá o rozdělení společnosti na dva tábory. Není náhodou, že za Karla se postavila intelektuální elita a přední čeští umělci.
Na stranu Jezevce se postavili bývalí i současní komunisté. Senilní ubrečenci. A důvěřiví naivkové. Těchto lidí je v Česku, zdá se, pořád většina.
Jakkoliv se to zdá nemožné, důvěru těsné většiny obyvatelstva naší země získal člověk, na jehož osobu existuje tolik kompra, že by měl v kterékoliv civilizované zemi pokoj o rozměru 4×4 metry ohraničený pěknou řádkou ocelových mříží.
Lidé dostali do rukou mocný nástroj. Vlastní silou mohli zvolit nejvyššího představitele státu, což výrazně zvýšilo náš zájem o politiku. Tento trend vidím jako jediný pozitivní výsledek volby.
Přeji České komunistické republice co nejmíň zatuchlosti v příštích pěti letech. Gudlak.
