V neděli 25. března 2018 se v Městském divadle ve Varnsdorfu hrála premiérově pohádková detektivka Babička z jablíčka, a to hned několikrát za sebou.
Snad každé město se někdy vychloubá tím, že je něčím výjimečné, že se najde něco, co nikdo jiný v přilehlém vesmíru nemá a mít nebude. Varnsdorf má poslední dobou to štěstí, že k této kategorii přišel vlastně jako slepý k houslím. Zjevila se tu Hanka Strejčková, párkrát prezentovala svou dosavadní tvorbu. A nějak to přišlo, že se tu zasekla drápkem a najednou začala psát divadelní kusy přímo pro město, pro naše divadlo. Ať už z historie pro přemýšlivé, nebo jen historií inspirovanou věc pro otrlejší :-)
Slovo dalo slovo, a dočkali se i ti nejmenší – v prostorech divadla byla ušita pohádková detektivka.
Když jsem se byl v pátek podívat na stále probíhající zkoušky, přes veškerou zkušenost s tvorbou téhle křehce vypadající osůbky jsem přece jen trochu znejistěl. Safra, jak to může dopadnout, co se z toho vyklube? Nemám tak bohatou fantazii, abych dokázal dopředu vidět výsledný tvar.
O to zvědavější jsem nakráčel v neděli dopoledne do divadla. A rovnou mohu říct, že nakonec vlastně už neodešel, i když jsem si původně myslel, že ano. Absolvoval jsem všech pět beznadějně obsazených obchůzek a stále fotil a fotil a nechal se unášet. Každá skupinka jiná, a podle ní jiná i každá repríza. Pokud snad něčeho lituji, pak jen toho, že běžní návštěvníci-diváci si nemohli vychutnat, jak se mění a ohýbají texty, gesta, reakce. Jak se objevují hlášky a narážky, které asi ani nezaznamenali. A nás pár, co šlo opakovaně, se kvůli nim svíjelo smíchy. Že tulák byl rodilý Španěl a poštovní skřítek měl divadelní premiéru.
Představení bylo ušito nejen na budovu varnsdorfského divadla, ale i hercům na tělo. Víla tančila a létala na hrazdě s lehkostí vánku, princezna splňovala dětské představy o kráse i hrdinství a královna byla ve všech náladách neskutečně přesvědčivá. Tulák do role vlil svou španělskou krev a vzestupně od první do poslední reprízy přidával víc a víc Flamenca. Princ – Vodník – co k němu dodat? Talentovaný, výrazný a pro (nejen) děti okouzlující i vtipný. Příběh pak zastřešil roztržitý Pošťák, bez kterého by vlastně pohádka ani nezačala. A Babička z jablíčka? Její loutkovou podobu nádherně vystihl japonský loutkář a do živé se převtělila sama autorka, která byla zároveň průvodcem všemi sedmi zastaveními. A neviditelným, zato slyšitelným a skvěle poslouchatelným, byl hudebník Arnošt Steinert, který do každé scény vnesl svou hudbu.
Užili si to všichni, myslím. Po každém představení se děti sesypaly kolem připraveného stolu a psaly a malovaly babičce psaníčka. Rodiče se snažili a zapisovali dojmy do návštěvní knihy. A předpokládám, že spokojeni byli i tvůrci a herci (obzvláště již zmíněný princ-vodník, který musel upoutat každého). Jsem velmi zvědav, čeho se dočkáme příště…
