Už když jsem ten výdobytek umu wolfsburských inženýrů v autosalónu kupoval, nějak mi to hlava nebrala. Zatímco Dominika (nenápadně) přikládala rukáv blůzky k sedadlu, jestli to teda jako bude fakt ladit dohromady, já předstíral chlapské znalosti.
V kufru se mi zdálo, že něco chybí. Po několika hlubokých zamyšleních hlavou jsem na to přišel a položil panu prodavači velice záludnou otázku: „A rezerva je jako kde?“ Pán se na mně dosti útrpně usmál a z kufru vylovil menší balíček. „Toto postačí,“ pravil. „Aha,“ já na to. Vzhledem k tomu, že jsem ale pořád civěl jak ten Puk, dostalo se mi i zevrubné přednášky o stavu pneumatik v 21. století, o technologiích používaných nadnárodními koncerny na výrobu těch hypermoderních kol, která prostě nepustí vzduch, ani kdyby čert na koze jezdil (a ta měla na nohou nafukovací galoše). A ten balíček je nějaký bazmek, co se nasype do píchlé gumy a ono to pak jako má jezdit dál. …
No, nic. Dneska dopoledne ta teorie pana prodavače o bezchybném a prakticky nekonečném výkonu služby pneumatik 21. století vzala rázný konec u Nového Boru. Nejprve mi můj automobil sdělil, že mám okamžitě a imrvére zkontrolovat tlak v pneumatikách. Už mi to říkal (ten auťák) jednou a byla to planá hláška, kdy počítači na palubě stroje někdo zapomněl říct, že se vyměnily letní pneumatiky za zimní. Tak jsem na to hlášení zvysoka nedbal… Chyba. O pětset metrů později mě to málem vymetlo do protisměru pod kamión, neb ta levá přední byla doopravdy a dočista pryč, aus, prázdná. Takže jsem jen silou mocí a vůle zajel na malé parkoviště před nějakou firmou a přemýšlel koho ve Wolfsburgu kopnout pod koleno za tu optimistickou nadutost. Anča, kterou jsem vezl k veterináři, si myslela, že bude nějaká parádní procházka po I/9 na rovince u obce Pihel, ano, tam, kde jsou furt nějaké smrťáky… Nakonec to vyšlo tak, že mi z rodného servisu dovezli jednu mojí, tam na zimu uschovanou, letní gumu a já na ní odtančil domů. Takže, můj příští rolls-royce bude, stoprocentně bude, a ne, že ne, mít normální rezervu. Konec hlášení.
