Ve čtvrtek 22. února 2018 se v rumburském muzeu uskutečnila první ze dvou „komentovaných prohlídek“ nové výstavy Cestami trnové koruny aneb po stopách Kristova ukřižování na Šluknovsku.
Dorazil jsem výjimečně s předstihem a až se vylekal – byl jsem první, na což nejsem zvyklý, a tudíž sám. To se ale po chvíli změnilo a sálek muzea se začal plnit. Už z toho bylo jasné, že nepůjde tak úplně o komentovanou prohlídku.
I když Klára Mágrová hned na začátku přednášky prohlásila, že je jen jakýmsi náhradníkem, kterého oslovil ředitel děčínského muzea Vlastimil Pažourek, když „selhali“ odborníci (Iva Jaburková je snad touhle dobou kdesi v Indonésii), myslím, že za všechny mohu tvrdit, že absolutně nikdo nelitoval. Tahle „nalejvárna“ stála za to. Jen mne na začátku trochu narušilo plány hned druhé prohlášení, že březnové opakování této akce vůbec nebude opakováním, protože KM si texty nepíše, není schopna se opakovat a hlavou se jí honí spousta dalších námětů – no prostě příště abych šel zas, má to být o něčem úplně jiném.
V tento den to bylo od počátku – o historii místa, kde celý příběh započal, o jeho nedávných archeologických výzkumech, o snaze věřících si připomínat Ježíšův příběh i v dobách, kdy se stal Jeruzalém těžko dostupným regionem. O vzniku křížových cest v podobě, v jaké je dnes takřka neznáme, o svatých horách, o pašijových cestách. Mnohé domácí příklady mi byly víc než povědomé, mnohé mne (snad) ještě čekají. A končíme tady u nás, u staveb leckdy výjimečných, odlišných od standardů, a hlavně nezvykle četných. Řeč je o tom, jak brožura z roku 2011 zastarala, naštěstí v dobrém – stav většiny křížových cest se změnil a stále ještě mění k lepšímu (což je i výzva pro mne). V dubnu bude v Loretě k vidění výstava, věnovaná právě těmto proměnám. Samozřejmě nemůže chybět zmínka o Loretě (místní už třetí křížová cesta a kaple svatých schodů) a následuje pozvání na výstavu reliéfů ze dvou kříových cest regionu – Šluknov a Staré Křečany. Věřte tomu, že návštěva tohoto unikátu stojí za to i bez přednášky…
