V úterý 16. ledna 2018 skončil v rumburské Loretě poslední prohlídkou turnus zimního „zkoumání“ této kulturní památky při svíčkách s vůní svařeného vína.
Čas letí rychleji, než by bylo milo. Byl jsem přesvědčený, že jedné z letních prohlídek jsem se účastnil nedávno, a ono už je to pěkných pár let. Sice jsem už tehdy lehce vypomáhal, ale na přelomu roků 2017/2018 jsem měl jedinečnou šanci poznat provoz kompletně z druhé strany – příprava svíček, jejich zapalování, chystání nádobí, úklid…
Termíny na konci roku se pro zájem musely zdvojnásobit (původně jen 18:00, přidávalo se opakování 19:10), a i když je vždy na plakátě jasně napsáno, že je třeba se registrovat předem, pokaždé přijdou i tací, co jsou schopni prohlásit „My ale chodíme pravidelně a NIKDY jsme se registrovat nemuseli!“. Poslední prohlídka (tentokrát byly vypsány jen 3 termíny) původně vypadala odpočinkově, ještě pár dní před bylo obsazeno jen 7 míst. V den konání to vyskočilo na 31…
Pokud si myslíte, že když jste se někdy nějaké takové prohlídky účastnili a máte vystaráno, jste na omylu. Ano, letopočty se nemění (pokud se neobjeví nové dokumenty, zdroje, informace), historie se víceméně nemění (pokud se náhodou nezmění ideologie a nutnost výkladu), ale žádná prohlídka nikdy není stejná. Před Vánoci roráty, v lednu varhany a jiné písně. Jednou začátek v Loretánské kapli, jindy v klášterním kostele sv. Vavřince. Někdy skoro zelená tráva, jindy sněhové závěje. Upozornění na plánovanou letošní prohlídku technického zázemí a letní termíny při svíčkách. Tak je neprošvihněte, stojí to opravdu za to.
Malý pel-mel ze všech tří termínů:
