Už od čtvrtka 14/12/17 jsou v Oblastní galerii v Liberci otevřeny (tři) nové výstavy. Dvě z nich jsme viděli a k tomu ještě experiementální kabinet, který je určený hlavně dětem, ale kdo by se dětsky nechoval, když si může beztrestně hrát, že?
Jedna expozice (Příroda v obrazárně) je věnovaná umění zátiší, speciálně dílu Johanna Adalberta Angermeyera: Koncepce výstavy vychází z Angermeyerovy první monografie vydané v roce 2015, jejíž autorkou je Hana Seifertová. Liberecká galerie byla pro výstavu vybrána jako připomínka místa, kde se přesně před padesáti lety odehrála výstava barokního zátiší, kterou Hana Seifertová jako tehdejší ředitelka Oblastní galerie připravila z domácích i evropských sbírek. „Tehdejší výstava odstartovala dlouhou a záslužnou badatelskou práci Hany Seifertové v oblasti evropské barokní malby a barokního zátiší zvlášť. Výstava J. A. Angermeyera se tak zároveň stane poctou této významné znalkyni staré evropské malby,“ uvedla kurátorka výstavy Zuzana Štěpanovičová.
Když se na tuhle výstavu vypravíte, udělejte si čas. Nejsou to obrazy, ktere by vás ohromily při letmém pohledu; když si ale každý z nich (dobře, tak alespoň některý) prohlédnete detailně, uvidíte mistrovství malířů, kteří se publikum nesnažili ohromit nápadem, ale provedením. Každý kus je naprosto technicky dokonalým dílem, každý list, každý květ, každý zaječí chlup je namalovám s precizní přesností, kompozice je potom věcí tradice dobového kanonu. Všechno je tam kde má být a je tam toho mnoho). Radost pohledět.
Na ochozu v Lázních je potom umístěna výstava, která je dedikována libereckemu rodáku F. X. Šaldovi.
Na férovku: vím o něm, učil jsem se o něm na gymplu a možná jsem tehdá i něco četl. A pak už je to jenom ostuda.. Takže si připomeňme, že:
František Xaver Šalda (22. 12. 1867 Liberec – 4. 4. 1937 Praha) byl český literární a výtvarný kritik, novinář a spisovatel. Narodil se v Liberci do rodiny poštovního oficiála Františka Šaldy a Marie rozené Kleinerové. Rodina se s otcovou službou brzy přestěhovala do Čáslavi. Od roku 1878 jako student gymnázia a posléze práv žil v Praze. Po vzniku Československa působil jako profesor románských literatur na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Jako uznávaný literární kritik, který z kritiky vytvořil samostatný literární útvar, se významně zasloužil o vývoj kritického myšlení o literatuře.
Šaldův přínos pro obor je nepopiratelný. Počátky umělecké kritiky je možné nalézt v roce 1895, kdy se podílel na formulaci Manifestu české moderny. Jeho následné soustavné studium evropského umění mu umožnilo hodnocení a interpretaci formující se moderní české výtvarné tvorby.
Samotná výstava je potom věnovaná dílům, která Šalda reflektoval ve svých kritikách.
„Některé autory, jako byl např. Miloš Jiránek, Šalda velmi obdivoval, a o to k nim byl přísnější,“ hodnotí Šaldovu tvorbu autorka výstavy Anna Habánová a dodává: „Pro výstavu se podařilo zapůjčit významná díla od Jana Zrzavého z ostravské galerie, po dlouhé době si návštěvníci budou moci prohlédnout díla Miloše Jiránka a Josefa Šímy z depozitáře liberecké galerie. Velkou radostí jsou potom krásné oleje Antonína Slavíčka z galerie v Roudnici nad Labem.“
Co jméno, to je (alespoň) v tuzemsku pojem a taky velké potěšení z nereprudokovaných, ale originálních obrazů.
Teď je tu ještě jedna, časově omezená informace, která říká, že do Oblastní galerie v Liberci dorazilo letos k 21/12/17 49 342 návštěvníků a bylo by hezké, kdyby to do konce roku bylo číslo kulaté (padesát, nebo klidně sto tisíc). Takže to můžete být právě vy)
Já bych šel třeba na experimentální kabinet, kde si děti vyzkouší vlastní stavbu různých typů zátiší, práci s kompozicí a drapérií.
To jsem nezkoušel a mám tu velké mezery!
