Volit, volit, volit!
Přiznávám bez mučení, že výsledky prvního kola přímé volby hlavy státu se – pro mě osobně – celkem povedly. Byl bych zklamaný, kdyby se do druhého kola neprosadil Karel Schwarzenberg, i když to podle předvolebních průzkumů moc nevypadalo. Ukázalo se, že sociální sítě (a vůbec elektronická média) toho umí víc, než si političtí matadoři chtěli nebo uměli představit. Potěšitelný je zatímní výsledek knížete Schwarzenberga také v tom, že předvedl veřejnosti sílu toho, co příznivci dosavadního prezidenta označují za „pravdoláskaře“. Asi tím výrazem (který má znít „hanlivě“) označují jakékoli projevy a činy, které v čemkoli připomínají presidenta Václava Havla a ideje s ním spojované. No, ukázalo se, že pro více než milión voličů tohle „pravdoláskaření“ není ani utopií, ani čímsi hanlivým. Na druhou stranu pevná pozice Miloše Zemana je též svým podivným způsobem fascinující. A to hlavně v tom, že – možná neumím číst a poslouchat – nějak nevím, co vlastně chce na tom Hradě případně dělat. Možná je to také tím, že i když kníže Schwarzenberg občas mumlá a poplete si pády, jeho projevy sledovat dovedu. Naopak zeman Zeman předvádí takovou dikci a tón projevu, který mi okamžitě způsobuje slézání nehtů a svědivé pupínky, neklamné známky toho, jak můj organismus podprahově reaguje na nějakou neupřímnost… Bude to za necelé dva týdny ještě hodně zajímavé. Je třeba jít volit, volit, volit, abychom na tom Hradě neměli jen „distilére a distilére a distilére a distilére….“
