První den sametového měsíce, ve středu 1. listopadu 2017, přivezlo pražské Divadlo v Řeznické na prkna Městského divadla ve Varnsdorfu letošní novinku svého repertoáru, hru tematicky příhodnou – Sametová noc.
Bylo dopředu jasné, že taková věc je docela kláda. I proto možná zůstalo divadlo z poloviny prázdné. Ale možná i proto, že mnozí si nechtějí připomínat, jak byli naivní, jaká měli před pár lety očekávání a že to nějak nedopadlo. A možná i proto, že část přihlížejících by se snadno poznala…
Je to nelehký kus, šťourající se v časech, které pro mnoho z nás ještě stále nejsou dávnou minulostí. Je to kus, přecházející od úsměšku nad bizarností časů, v nichž jsme žili a kterým se dnes nechce věřit, ke strnutí a možná až lehké nevolnosti z toho, jak to vždycky fungovalo, funguje a zřejmě i fungovat bude. A v tuhle chvíli je vše ukazované a řečené víc než aktuální, nejen pro přejmenování jedné z postav z Martina na Andreje.
Tečkou, stvrzující dojem, pak bylo užití Modlitby na závěr představení. Ano, té Modlitby, která tu jen před pár dny zazněla přímo z úst její interpretky…
