Poslední festivalový report bývá nejsnadnější. Na samém počátku bylo okouzlujících sedm zastavení mezi třemi mosty při slavnostním zahájení jubilejního dvacátého KULTu. S ním vtrhly do našich končin příjemné dozvuky babího léta.
Následovala tsunami patnácti divadelních představení v provedení třinácti souborů a návdavkem několik doprovodných akcí. Během těch deseti dnů KULT opět o kousek výš posunul svou vlastní laťku kvality, na kterou jsme v Ústí v posledních letech u něj zvyklí.
Troufám si odhadnout, neb přesná čísla ještě neznám, že návštěvnost představení se bude pohybovat někde mezi pěti a šesti tisíci diváků. Což činí z této stále respektovanější divadelní přehlídky pevnou a velice významnou (z mého pohledu vedle Mezinárodního tanečního festivalu jednu z nejvýznamnějších) součást ústeckého kulturního kalendáře. Neznám podrobnosti o finanční výpomoci města, které je uváděno mezi hlavními partnery festivalu, ale jsem si jist, že to zcela určitě nejsou tři miliony, které dostává pravidelně dvoudenní jazzový festival, na který dorazí v našich podmínkách tak maximálně pětistovka nadšenců. KULT jde výš a výš a přitahuje stále nové diváky, a měl by se stát jednou z vlajkových lodí prezentace města v oblasti kultury.
Bohaté festivalové dny jsou minulostí a ještě nějaký čas se povede polemika k viděnému a hodnocení prožitého. A objeví se otázky, kam v dalších letech (a zda vůbec) bude KULT kráčet. Určitý, velmi optimisticky vypadající, náznak učinil dramaturg festivalu Filip Nuckolls v průvodním slovu programové brožury : “ Do další dvacetiletky bychom velice rádi vstoupili jako mezinárodní festival, který by právě v Ústí nad Labem, pro mnohé barbarské, pohanské, nevzdělané a nekulturní díře bez budoucnosti uprostřed zdevastovaných průmyslových velkopodniků, soustředil na několik dní inscenace, které by zábavnou nebo zajímavou formou ukazovaly tendence divadla v různých částech Evropy a možná i světa. Domnívám se, že právě společné prožívání umění, sportu a náboženských nebo obecných slavností dokáže i ve zdevastovaných lokalitách po uspokojení základních lidských potřeb přimět jejich obyvatele k nadějnějšímu pohledu na svět kolem nich „.
Takže milý KULTE, děkuji Ti za líbezných deset dnů, které budou v mé mysli ještě pár dnů doznívat jako velmi příjemná vzpomínka. A přeji Ti hodně sil, pevných nervů, dobrých nápadů a stále sílící množinu spokojených diváků. Jsem přesvědčen, že Tě v Ústí potřebujeme. Hodně.
