Ústecké divadlo Činoherní studio, jak budova, tak veškeré dění v něm, je jedním z důležitých bodů, na kterém staví produkce divadelního festivalu Kult, takže i letos se stal činoherák, jeho bar i jeho nejbližší okolí, místem, kde narazíte na nejvíce představení, nejvíc hostů a kde také zaslechnete nejvíce debat o tom, co se vlastně na Kultu děje.
Letos se tu hodně diskutovalo i o představení, se kterým činoherák samotný do letošní sezony vstoupil a které si tu odbylo svou premiéru.
Hra Karla Františka Tománka Život je krásnej je příběh o krásných lidech, kteří žijí krásné životy, jak se dozvíme z anotace, a už někde tady cítíme jistou ironii.
A skutečně je to tak: to, co se děje na jevišti, jsou scénky ze života, které rozhodně nejsou šťastné a harmonické, jsou tu drogy, je tu chlast, jsou tu nenaplněné touhy.
Celá expozice, v níž se seznámíme s jednotlivými hrdiny, tedy hlavně hrdinkami, a kde se po prvních dvaceti – třiceti minutách zhruba dozvíme kdo je kdo, plyne svižně, má náboj, střídají se tu prostředí a na řadu přijdou i různé vtípky, třeba přehrávající herečka Natálie Drabiščákové nám ukáže všechno to nejhorší, co si o divadle a herečkách můžete myslet a udělá to v sebeironické zkratce. Premiérové publikum ale ocenilo i ty fórky, které se týkaly kantorů (to sem fakt chodí hlavně učitelé?) a pak také různé narážky na ústecké reálie, což je už nejen pro přespolní trochu zbytečné a hloupé pomrkávání do publika, které navíc nemá žádný význam pro představení samotné.
Pak se ovšem stane něco podivného a představení přestane fungovat.
Situace nahozené na začátku čeká rozuzlení (které je mnohdy stejně bizarní jako jejich počátek) ale tohle řešení prostě nefunguje.
Přitom se ale na první pohled nic nezměnilo. Scéna je stejná jako na počátku, herci hrají jako o život a i životy všech hrdinů jsou stejně blbé jak byly …
Jenomže katarze nepřichází a nastávají spíš rozpaky, a jako únik z nich pak pozvání na panáka hlavně rychle na bar.
Protože ale činoherák je divadlo zvláštního typu a jeho diváci jsou urputní, debata k představení se neodbytně vrací celý večer.
A tak tu stojíme se sklínkou v ruce a čekáme na to, až nám někdo vysvětlí o čem to vlastně celé bylo a proč.
Režie: Karel Tománek
Dramaturgie: Dagmar Haladová
Dramaturgická spolupráce: Boris Jedinák
Scénografie: Dáda Němeček
Hudba: Marek Doubrava
Kostýmy: Zorka Velková
Výtvarná spolupráce: Karolína Srpková
Grafický design: Lukáš Franz
Hrají:
Porsche: Anna Fišerová
Alan: Matúš Bukovčan
František: Jaroslav Achab Haidler
Mladík: Adam Ernest
Tereza: Marta Vítů
Věra: Natálie Drabiščáková j.h.
Laura: Eva Vrbková j.h.
Jana / Vohryz: Bára Milotová j.h.
