Pokud jste nevěděli, že máslo bylo vynalezeno třesením prakrávy s angorským vemenem, tak po dalším KULTovním představení divadla DEMAGO máte jasno. Neřízená střela Jiří Maryško a jeho improvizační divadlo s hravým a „tajuplným“ názvem (…“nevím, co to znamená, ale v japonštině určitě něco jo“, tvrdí protagonista) opět explodovaly, obklopeny houfem téměř adorujících ústeckých diváků.
Při návštěvě originálních premiéroderniér (neboť každé představení vzniká na místě a je možné jej spatřit pouze v daném okamžiku časoprostoru, v čemž tkví jeho největší kouzlo) DEMAGA máte jen dvě „jistoty“ – nikdy nevíte, na co jdete (tedy co bude tématem a kam se celá plejáda skečů a etud bude ubírat, do jakých sfér vás Jiří zatáhne a čím se vám bude rýpat v útrobách) a naopak vždycky víte, že z divadla “ neodejdete s prázdnou“. DEMAGO buď milujete nebo ignorujete. Není to vlažná koupel, ve které se slastně povalujete, ale ledová či vroucí sprcha bodavě tryskající do vašich duší.
Nebylo tomu jinak ani tentokrát. Jiří nás vláčel svými mystifikacemi (které se tak často mění ve skutečnost), pohrával si s momentálními nápady, vysmíval se nám i sobě samému. Skvělé je na tom to, že jeho „sdělení“ jdou pro někoho mnohdy až na samou hranici únosnosti, ale on si dokáže uhlídat, aby to nebylo už přes čáru. Což je dáno především tím, že má „radar“ na diváky, které zapojí a vnímá jako spolupartnery a nedílnou součást celé improvizace. Saje a pije z reakcí obecenstva, vycítí, když se divák tzv. ošívá a podle toho buď přitlačí na pilu nebo ubere páru.
Je jasné, že se v tomto oboru divadelní fyzické produkce ne vždy všechno povede (nemluvě o skutečnosti, že průběh a vyznění každého improvizovaného kusu je ovlivňován dlouhou řadou nepředvídatelných okolností). A tady je pak radost sledovat celý tvůrčí proces – Jiří se tu a tam ocitne “ ve slepé uličce“, ale dokáže to vycítit vnímáním diváka – partnera a především má schopnost se v daný okamžik „ukáznit“ a buď se z nikam nevedoucí situace „krásně vylhat“ nebo prostě formou divadelních prostředků (hudební doprovodná improvizace a světla ) odbočit z polní cesty s nástrahami výmolů na pohodlnou a „bezpečnější asfaltku“, kde opět zařadí vyšší kvalt. To stojí za obdiv, když si uvědomíte, že v jednu chvíli „musí“ reagovat na momentální okamžik a zároveň už musí být o pár kroků napřed.
Ocenil jsem včera celou řadu nápadů, z nichž vyzdvihuji mrtvého kurátora výstavy konceptuálního umění, etudu “ hlídej, je před tebou“, drsně čenohumornou zmínku o tisících holičů, kteří v Japonsku po Hirošimě přišli o práci a líbeznou a laskavou etudu prenatální reinkarnace do klidu, po kterém možná vnitřně toužíme.
Jedno je jisté – Jiřímu DEMAGO Maryškovi jeho Ústečané rozumějí. Dosvědčuje to vždy zcela vyprodané představení v kterémkoli ústeckém prostoru a bouřlivé reakce a ohlasy po produkci (ale vlastně i během ní).
A kde, sakra práce zůstaly ty DVĚ DESÍTKY NA EX ?
