Některé myšlenky člověku kutají nenápadně kdesi vzadu v hlavě, zdají se zbytečné, překonané, zapomenutelné, aby čas od času vyplavaly na povrch a připomenuly se.
Myslel jsem si, že je dávno vyřešeno, že už se opravdu nemusím starat. Jenže jsem se v uplynulých dnech přesvědčil, že je to pořád stejné. Takže pěkně prosím, NEJSEM svůj syn. Pokud jste někdy viděli nějakou fotku, která se vám opravdu líbila, a bylo u ní odpovídající příjmení, určitě se lišilo křestní jméno. Já totiž NEJSEM fotograf. To, že mám na krku pořád foťák a dělám obrázky na akcích, nic neznamená. NEJSEM schopen dopředu přemýšlet, co chci nafotit a jak, NEJSEM schopen to na místě skutečně tak udělat a mít za pár minut splněno. NEJSEM schopen říct, kde se to v něm vzalo, že i z největší živelné katastrofy, požáru či bouračky vytvoří fota, která tyhle ošklivé události povyšují na umělecká díla. Já prostě jen přijdu, stojím, čumím a cvakám.
A aby bylo jasno, NEJSEM ani novinář, jak se někteří pokoušejí stále tvrdit. Už jen proto, že ti se svou profesí živí. A píší dobrovolně, kdežto já psaní nenávidím. Jenže NEJSEM schopen najít někoho, kdo by to dělal za mne. Jen tak, pro srandu králíkům, zadarmo. Pár pokusů bylo, ale všechno vyšumělo do ztracena. A už vůbec NEJSEM nadšený z toho, že někteří mají potřebu se pak o těch textech bavit. Pro mne to zveřejněním skončilo, a NEJSEM ochotný dál diskutovat o tom, co jsem tím myslel či jak jsem to měl napsat lépe.
Také NEJSEM zdejší. Jsem tu jen náplava. Nehrál jsem tu kuličky, nechodil do školy, nemám tu příbuzné. Stěhovat se sice už budu těžko, ale táhne mne to pořád někam jinam. Už bych nepoznal spolužáky ze základky, které jsem od opuštění osmé třídy nikdy neviděl, ale místa mám zadřená pod kůží.
NEJSEM také ani znalec místní krajiny. Možná mám nachozeno víc než jiní, ale prostě jsem tu nelezl v mládí křovisky, neráchal si nohy v potoce a nesáňkoval na kopečku. NEJSEM schopný vyjmenovat stolové hory za čárou, ze kterých nás tak rád zkouší na odborných exkurzích Jirka Rak. NEJSEM schopen si zapamatovat všechny obce a cestičky mezi nimi.
NEJSEM ani schopen si pamatovat jména, občas ani tváře. Jo, občas mám pocit, že někoho znám, ale většinou NEJSEM schopen říct, odkud a proč. Je těch obličejů kolem tolik, že nemám potřebu a chuť se snažit.
NEJSEM systematik a NEJSEM schopen řadu věcí dotáhnout do konce. Chaoticky skáču z tématu na téma. Křížové cesty, židovské hřbitovy, vodopády, světecké sloupy, muzea, hrady, zámky, sochy, skalní reliéfy – nemám plán, nemám osnovu, nedokážu si určit směr a termíny, osud se mnou vláčí sem a tam.
A už vůbec NEJSEM spokojený s tím, co se kolem děje.
JSEM jen starý. Starý, unavený a zbytečný.
