V sobotu 23. září 2017 se v parku zámku Sychrov konala akce pro celou rodinu s názvem Knížecí lov.
Před nějakým časem se u nás v rodině začlo koketovat s lukostřelbou. Tedy samozřejmě jak kdo… Když jsem objevil v týdenní nabídce tuhle akci, věnovanou takřka na 100% právě střelbě z luku, a nadhodil ji doma, nakonec to dopadlo tak, že jsme vyrazili na obhlídku.
Hned na začátku trocha zmatků – u vstupu do parku se jen kontrolovaly vstupenky, ale neprodávaly – to musíte zpátky… Tak jdeme do pokladny – ale my je neprodáváme, to musíte tamhle k okénku. Možná jsme vesničani, možná to mohlo být nějak lépe označené, ale dovnitř jsme se nakonec dostali.
Zpočátku jsem byl trochu rozpačitý, jestli jsme nešlápli vedle. Ona je to akce primárně pro děti (rodiny s dětmi) – ty nafasují lístek, s nímž mohou absolvovat trať a na 10 stanovištích si pokaždé 3x vystřelit. Mezi stanovišťmi pro děti pak řada střeleckých pozic pro zkušené (opravdu daleko, malý terč, střelba skrz plot, na pohyblivý cíl a podobné specialitky). Jenže nepatříc ani do jedné skupiny, přišel jsem si trochu jak páté kolo u vozu. Což o to, zajímavé podívání, park nádherný, ale…
Ale přešlo to v okamžiku, kdy jsme dorazili ke stanovišti pro veřejnost. Připravená spousta luků, ochotných instruktorů a možnost si v podstatě libovolně vyzkoušet, jaké to tedy opravdu je. Pokud jste nikdy v ruce nedrželi luk (a nemyslím tím ohnutou větev s provázkem), pak věřte, že to fakt není žádná sranda. Už jen napnout luk naplno, z napřažené ruky ke koutku úst… A stát správně, a držet ho správě, a prsty na tětivě, a tah zad a práce svalů… No, byl jsem rád, že moje šípy všechny doletěly do terče a dokonce se do něj zapíchly, nevypadal jsem pak jako úplné pako.
Nejlepší na konec. V pravidelných intervalech předváděčka s výkladem – klub japonské lukostřelby a klub ze Slovenska, prezentující především asijský středověk (s občasným odskokem do Evropy). Velmi, velmi poučné a zajímavé. Je to trochu jak se psy – když vedle sebe postavíte čivavu a dogu, skoro by člověk neřekl, že je to jedna čeleď. Když vedle sebe vidíte víc než dvoumetrový asymetrický luk z Japonska a malý kompozitní luk třeba z Mongolska, jako kdyby šlo o zcela různé zbraně, a to včetně stylu střelby z nich. Pro mne největší šok, když jsem zjistil, že většina těch luků se tětivou propíná na opačnou stranu, než jsou zahnuté. A pak už jen takové perličky, když při ukázkách šíp prošel jak kroužkovou drátěnou košilí, tak kevlarovou neprůstřelnou vestou.
Mohu tedy jen doporučit – pokud máte doma děti, klidně na tuhle akci příští rok vyražte, myslím, že litovat nebudete.
