Novoroční projev Václava Klause jsem nesledoval, na Nový rok jsem úspěšně dokončoval to, co bylo provozováno celé ty dlouhé, předlouhé vánoční a silvestrovské svátky, takže když jsem ve středu dopoledne sedal ke stroji, abych sepsal poznámku pro DěčDen, dalo to celkem fušku sehnat všechny ty tři mozkové buňky do řady…
Tím se přihodilo, že jsem (podobně možná, jako mnozí posváteční honiči buněk) v principu pochválil, že prezidentská amnestie obsáhla řadu tzv. „bagatelních“ trestných činů, a že je vlídná na osoby starší 70 let. A ani jedna, opakuji naštvaně, ani jedna z těch mých tří funkčních buněk si nevšimla, že pod dalším bodem amnestie, tím, který omilostňuje šmahem všechny ekonomické zločiny, jejichž soudní řízení se táhne déle než osm let, se skrývá justiční, či spíše pseudojustiční atomová bomba, rozmetávající poslední zbytky představ o právním státě. Česky řečeno, Klaus oklikou přes amnestii sdělil veřejnosti, že kdo je tak hloupý, že si neuměl nakrást, má prostě smůlu…
Takže ve středu odpoledne, kdy se odněkud vyhrabaly ještě tři buňky, natož dnes ráno, kdy už jich tam do stěn lebky kope zase celá jedenáctka, je mi jasné, že první a poslední Klausova amnestie je ještě větší katastrofa, než si bylo možné představit. A že jeho „loučení“ s úřadem nám všem asi přinese ještě nějaká skutečně nepěkná překvapení. Řada Klausových činů a rozhodnutí za jeho třiadvacetileté účinkování ve vrcholné politice se nedala vysvětlit nějak racionálně. Spíše by se dalo říct, že jedním z mála vysvětlení jeho skutků by mohla být nějaká hluboká a bytostná nenávist vůči této zemi, ať už se jmenovala Československo nebo později Česká republika.
Z pohledu veřejnosti dosti zpackaná „privatizace“, jakož i například tzv. Klausův (mezitím již pozapomenutý) „bankovní socialismus“, jeho ekonomické bastlení a zákulisní kšeftaření, které zemi způsobily stomiliardové ztráty, tak po dvaceti letech došly svého úředního – jak to říct? – uzavření. Je to pro mnoho lidí obrovské zklamání, jde z toho trochu hrůza a není to dobrý začátek pro jakoukoli další hlavu státu. Klaus po sobě zanechává rozkotanou zemi, naštvané národy a zmarněnou šanci na standardní právní a demokratický stát. Uf! A to tam na tom Hradě bude sedět ještě dva měsíce, přičemž se nechal slyšet, že ještě nějakou tu milost udělí…
