O víkendu od 11. do 13. srpna 2017 oslavily dálkové pochody Skalními hrádky Labských pískovců kulatiny, letos se konal již 35. ročník.
Krásnolipští turisté opět připravili třídenní akci, a dostali k ní letos mimořádný dárek. Nová disciplína, běh na 106 km, byl zařazen do poháru CSUT.
Já ale nejsem takový extremista. I když jsem se stejně jako loni rozhodl nejít tu nejkratší možnou trasu. V sobotu 12. srpna 2017 jsem tedy podruhé odstartoval na trať 25 km s tím, že když jsem ji loni s vypětím všech sil došel, letos to bude možná lepší, už proto, že mám ze začátku roku natrénováno.
Některé věci se nemění a ani je asi měnit nejde. Z Krásné Lípy na Krásný Buk. Trochu zvláštní pocit, když před sebou vidím nabušené turisty, ženoucí se vpřed, kteří dokáží třikrát sejít z cesty, než se ke Krásnému Buku dostaneme.
Tady už se nabízí víc možností – letos je to po zelené do Kyjova. Od Fakulty do kopečka po žluté, kolem stále prázdné chaty Petra. Tady změna – uzounká ulička kolem hřbitova je zahrazena novým dílem plotu, musí se přímo přes hřbitov. Za ním smutný pohled na hmatový chodníček – ve všech jeho dílech je stejný sajrajt, tvořený především jehličím. Následuje nejdivočejší, nejnáročnější a asi také nejkrásnější úsek. Od Kinského vyhlídky na Kyjovský hrádek a pak přes Praporek zpět do Kyjovského údolí. Pokud jste tu nikdy nebyli (což snad ani není možné), někdy si to vyzkoušejte.
Od Praporku po červené až do Zadní Doubice. Je to flák cesty, ale pořád je se nač dívat. Ostatní účastníky se mi podaří celkem rychle poztrácet, cyklistů je kupodivu pomálu („ty krávo, uděláš to ještě jednou a zmaluju ti prdel do modra, že budeš koukat“). Takže mám krásu skal, šumění vody, vůni dřeva a cvrlikání ptáků víceméně jen pro sebe.
Ze Zadní Doubice cyklostezkou jako loni, z modré uhnout před Hadím pramenem. Tentokrát se ale trasa nevrací do Kyjovského údolí, pokračuje se stále dál, část trasy společně se zelenou na kraj Doubice a dál až k Vápence. Tady přejít na červenou a vrátit se zpět do Krásné Lípy pro účastnický glejt.
Pravda, od té Zadní Doubice už je to spíš cesta pro cestu, není moc nač koukat a nohy začínají tuhnout. Ale dá se to.
PS: Pokud chcete dostát názvu a opravdu prošmejdit skalní hrádky, musíte začínat alespoň na 50 km. Na kratších trasách sice líznete Krásný Buk a Kyjovský hrádek, ale Šaunštejn a Falkenštejn je až na téhle podstatně delší trase.
PSS: Ano, celou cestu jsem měl puštěné mapy a tracker, statistiky se nahrály – jenže telefon si postavil hlavu a výsledek z něho nejde nahrát. Možná se někdy umoudří…
Rok 2016 ->, rok 2015 ->, rok 2014 ->
Na webu KČT zatím jen fotky Vlasty Kocmana.
