Je úžasná, milá, skvělá, roztomilá, je veselá i smutná, a je to knížka.
Když máte pocit, že vám nikdo nerozumí, že jsou všichni lidé jen zlí a podlí, že vás nikdo nechápe a nikdo vám nechce pomoci, anebo když už si nevíte rady s ničím, co děláte, nemáte žádnou energii nebo fantazii, a když máte malou chvilku času, tak je tato knížka milým východiskem, zapomenutím a alespoň na malou chvíli návratem do dětství.
Není to ledajaká knížka, je to pohádka. A jen tak nějaká pohádka – je to Malý Princ. Maličký, naivní a čestný princ, který spadl z jiné planetky a poznává všechno co se kolem něj děje a snaží se to pochopit. Asi tak jako každý člověk, když dospívá.
Antonie de Saint – Exupéry, skvělý spisovatel, který stvořil Malého Prince, jen jeden rok po vydání knihy zemřel, a zanechal tady po sobě nesmrtelnou památku, která ohromuje generaci za generací. Kniha plná roztomilých dialogů mezi Princem a vypravěčem, plná citátů a ponaučení, kniha, která vás zahřeje u srdíčka a zároveň dojme, by neměla chybět v seznamu vašich přečtených děl. Už jen proto, že ilustrace samotného Antoina de Saint – Exupéryho jsou více než roztomilé.
Vybrat jeden citát, který by mohl alespoň trochu vypíchnout to, jak je knížka krásná, je velice těžké, a věřím, že každý si tam ten svůj najde. Ale i tak uvádím jeden z těch nejpravdivějších:
„Tak si říkám, jestli hvězdy září proto, aby každý mohl jednoho dne najít tu svou.“
