Připadá vám současná politika plná podrazů, neupřímnosti a zrady? Není to hezký pohled, to je fakt, ale na druhou stranu se momentálně trochu málo vraždí. Exkurzi do světa, kde bylo všechno opravdu na krev, přinesli v ústecké vybydlené likérce v Krásném Březně, která se stala scénou pro třetí díl Shakespearovy hry Jindřich VI.
Soubor Činoherního studia v režii Filipa Nuckollse se po třech letech dostal k finále hry o trůny, válka růží končí a je tu závěrečný souboj Yorků a Lancasterů.
Já jsem tvůj král!
A já tvůj!
Dohadují se.
Tvůj otec zradil korunu a krále!
To ty jsi zradil korunu a krále!
Nemůžou se dohodnout a začnou se mydlit.
V industriálním prostoru výrobní haly (s diváky uprostřed i okolo) se odehrává mrazivé drama a Nuckolls se nebojí být expresivní a herci mu jdou na ruku. Akustika tak tak udrží slova tam, kde mají být, na druhou stranu zesiluje řinčení zbraní a šplíchání krve, které tu jsou plné džbery.
Ve scéně na francouzském dvoře Ludvíkově se na chvíli vrací komická, nikoli samoúčelné, parodie (z druhého dílu) a posla, který nese nové zprávy, tu dokonce nahradí dron! Vtip je v tom, že tenhle drobný anachronismus nevadí, naopak uvolní atmosféru před závěrečným vražděním vinných i nevinných.
Když královna Markéta (Anna Fišerová) prohlásí: Řeknu jen tohle, rytíři a lordi/Jindřich, váš král, je zajat, jeho trůn/je uchvácen, poddaní vražděni/jak na jatkách, zákony zrušeny/a pokladna vypleněna. A tamhle/stojí vlk, který za tu zkázu může…už jsou na scéně skoro všichni mrtví.
Zbyl pouze největší predátor Richard (Václav Hanzl), který má o dalším vývoji jasno: jednoho po druhém se zbavím lehce/zbudu je já a žádná konkurence.
Všude je krev, zrůda slaví a uhranutí diváci začínají tleskat těm skvělým komediantům, kteří se vracejí děkovat v rytmu uvolněné jazzové písně.
Hrají to na nás pěkně, jakoby chtěli říci: tragedie skončila, ale bylo to jenom divadlo, běžte domů.
A vy jdete a třeba vám dojde, že to není jenom divadlo, že takhle to je a že predátoři v přítmí už dávno mají jasno. Zbudou tu sami, žádná konkurence. Nebo ne?)
PS. Ústečtí jako první v Čechách odehráli ve třech sezonách všechny tři díly Jindřicha VI., což je úkaz ojedinělý a rozhodně si zaslouží uznání za odvahu. Každý díl byl odehrán v jiném prostředí a jen v několika málo reprízách. Kdyby se podobné produkce odehrávaly v nějakém normálním městě a ne Ústí nad Labem, mohlo by se hrát celé léto a diváků by byl plný dům.
Takhle si celou trilogii můžete (naštěstí) zopakovat na konci prázdnin na festivalu Divadlení zahrada.
Stojí to za to.
(psáno pro reflex.cz)
