Letošní třináctý festival českolipského hudebního festivalu Všudybud je minulostí. Osmačtyřicet kapel, přes tisícovka návštěvníků a myslím, že spokojenost na všech stranách. Letos jsem procházel areálem Vodního hradu a přesně, jako většina ostatních (viz dále), jsem si užíval kapely, atmosféru a setkávání s přáteli. Hudebním vrcholem byli MidiLidi, The Spermbankers, Terne Čhave. Vltava je pro mě stále příliš akademická a Milan Knížak legrační. Podrobnější hodnocení od Milana Bárty najdete tady->
Pro letošek tu tedy máme hromádku fotek a rozhovor s jedním z šéfdramaturgů Jiřím Gottlieberem:
Letos probíhá třináctý ročník a kdybychom měli třináctkovou soustavu, bylo by to vlastně kulaté výročí. Ale nemáme, a třináctka se bere za číslo ne úplně šťastné.
Pro mě je třináctka velmi šťastné číslo a pátek třináctého šťastný den, takže já s tím nemám problém a i když včera to tak úplně nevypadalo, dneska, druhý den festivalu, to vypadá, že je velmi pohodový a organizačně usazený.
Včera to ale bylo trošku komplikovanější. Co se všechno stalo?
Bylo toho víc. Měli jsme poddimenzovanou aparaturu na louce, nebyla v technicky dobrém stavu, vypadávala elektřina v půlce areálu. A začalo nepříjemně pršet, takže si uvědomíš, obzvlášť když je na scéně kapela, která hraje na poměrně hooodně drahou aparaturu, která není proti dešti úplně ideálně zabezpečena, že ti v tu chvíli nezbývá jiné řešení než se modlit.
Registroval jsem ty problémy, zvlášť proto, že na backstage byl přísný zákaz zapnout rychlovarnou konvici, aby všichni nebyli kvůli jednomu kafi unpluged, ale na divácích jsem žádnou nervozitu nebo naštvanost nepozoroval.
Posledních pět let děláme po Všudybudu internetovou anketu a z té vlastně vyplývá, že důvody, proč sem lidi chodí, jsou zejména tři: kapely, atmosféra a setkávání se s přáteli. Ty technické problémy se dotkly pouze třetiny důvodů, takže asi proto to všichni vzali v klidu. Včetně kapel, které musely hrát jindy. Byla to naše vina a musíme to vychytat, ale všechno se to odehrálo v přátelské rovině.
Máte tu i takovou zvláštní dramaturgii. Valná většina kapel je místních, nebo mírně přespolních a do toho jsou namíchané party, které jsou – jak to říct – velké hvězdy, nikoli ale v tom takzvaném meinstreamu, ale spíš u posluchačů, kteří jsou schopni a ochotni vybírat si a hledat kvalitu.
My jsme nejhorší dramaturgové na světě, my si zveme to, co chceme slyšet.
My moc nevystrčíme prdel z Lípy, ale zase třeba víme, že někdo vydal novou desku, posloucháme rádio a sledujeme ty internety. A tak si pak řekneme: hej! Tohle bych chtěl slyšet na živo!
Takže zveme na základě jedné desky, tří písní. Už nezveme na základě jednoho singlu, to je dost ošemetná věc, to už se nám párkrát vymstilo.
Letos zasáhlo i do pořádání festivalů zavedení EET, zákaz kouření. Už jste to nějak pocítili?
Stánkaři si to ošéfovali, tam jsme se o to vůbec nemuseli starat a festival pořádá naše sdružení jednou ročně pro radost a není to naše hlavní činnost, takže tady to bylo v pohodě.
Udělali jsme kuřácké zóny, i když to snad zákon ani tak striktně nevymezuje.
Vtipný je, jak někteří lidé chytají takovou paranoiu. Volal mi jeden z velkých stánkařů, že nebude moct prodávat lihoviny, že mu to řekla hygienička. Jenomže ono to tak není. Tahle položka se týká pouze sportovních akcích, což my tedy opravdu nejsme.
Říká se, že když jeden ročník festivalu končí, je potřeba začít plánovat další. Děláto to tak?
Ale ne, my jsme malej festival.
I když na druhou stranu je to fakt ideální protože ten týden po to máš ještě všechno v hlavě, jseš nadšenej, že to dobře dopadlo (klepu na dřevo!) a taky přesně víš, co, jak a kde zlepšit. Víš, kde byla v lineupu chyba a že tady mělo být pořadí kapel jiné.
A píšeš si to. A píšeš si, že nešlo uvařit kafe, protože to jsou věci, které je dobré poznamenat si hned.
Všudybud je postava, která v Komenského Labirintu světa a ráji srdce provází poutníka světem a ukazuje mu, jak věci jsou. Daří se mu to i tady?
Myslím, že ano. Všudybud provádí návštěvníky sem a tam, občas mu nasadí růžové brýle a funguje to.
Já myslím, že by se to Komenskému moc líbilo.
