Ve čtvrtek (4/5/2017) začal koncertem Big’O’Bandu na náměstí Dr. Edvarda Beneše v Liberci festival současného divadla WTF?! a v neděli (7/5/2017) dětskými představeními v Malém divadle skončil. A mezitím se hrálo a hrálo.
Šestý ročník festivalu byl, podle některých místních, mnohem víc otevřený a zaměřený na a pro veřejnost, což tak úplně posoudit nedokážu, byl jsme tu poprvé, ale rozhodně žádné představení netrpělo nízkou návštěvností a v sobotu a v neděli bylo divadlo plné i v prostorech, kde se nehrálo. A už jenom to, že si lidé o divadle a potažmo o kultuře povídají, je dobrá zpráva.
Takže v pátek po pochodu, který vedli bubeníčci a jehož čelo tvořil ochůdovaný LongVehicleCircus (velmi vysoce postavení klauni), se začalo v dalším kontextu poněkud problematickým představením Roma und Juliana, který přivezli herci z nedaleké Žitavy. Banální konverzačku lze charakterizovat zaslechnutým výrokem v divadelním baru: herci se snažili.
Potom už ale program do konce nezaskřípal. Dobře zvolená představení lákala diváky i na představení následující a ani technika, kterou na každý další kus čekala náročná přestavba sálu nezaváhala, takže zdržení nebo časové skluzy se nekonaly a když už na nějaký došlo, jednalo se o jednotky minut. Dobrá práce.
Podobenství o touhách a jejich (ne)naplnění přivezlo Nové divadlo z Nitry v představení Kúpalisko. Scénu čarodějnického sabatu dívek v plavkách i s jednou kroužící kolem na létajícím koštěti z hlavy jen tak nedostanu!
Klauniáda dua Hombres Uhni, hraju!, která vznikla jako improvizace na téma: když sledujete divadelní představení, dovedete si představit, co se děje v zákulisí? měla na rampě Malého divadla světovou, evropskou, krajskou i libereckou premiéru, mohu klidně doporučit všem, kteří na ni v průběhu následujících měsíců narazí, což by neměl být takový problém, protože se bude hrát na mnoha různých i OpenAirových festivalech.
Představení Small Town Boy divadla Letí ukončilo páteční divadelní program. Koláž o vztazích střižená koncertem i videoprojekcí odvedená s vrcholnou profesionalitou (o zpěvu všech a zejména Eriky Starkové nemluvě) trochu ztrácela tah ve chvílích, kdy se proměnila v otevřenou agitku za práva (zejména) sexuálních menšin. Tady jakoby se představení obracelo proti záměru tvůrců. Hej! Přestaňte agitovat a hrajte! My to pochopíme i bez té primitvní berličky!
Sobotní program zahájilo představení divadla Pod Palmovkou Jak sbalit ženu 2.0. Komedie, která vznikla jako dramatizace příručky pro nesmělé muže(!) má švih. Vtipná režie a svěží herecké výkony. Odsejpá a běží jako ten bělouš na té hrozné fototapetě, která vévodí scéně. Navíc jsme v (herecké) akci mohli vidět na jevišti část organizačního a dramaturgického festivalu WTF?! Jakuba Albrechta a Tomáše Dianišku, kteří sice už nejsou členy libereckého divadelního souboru, ale na Liberec nezanevřeli a snad nezanevřou, což je dobrá zpráva.
Absurdní hříčka o (ne)komunikaci Lidový kousek odkazuje někam do let šedesátých, k jazyku ptydepe, k neschopnosti formulovat myšlenku, což je často o to těžší, že myšlenka se jaksi ne a ne dostavit…
A studio Rubín přivezlo do Liberce aktovku Nevím. Dvě ženy někde v kómatu (ano, právě tam) mají možnost zkoumat své životy, své šance a příležitosti a nemažou se s tím ani trochu: vyhlídky nejsou dobré a jejich touhy jsou prastaré. Jsou sarkastické, krutě vtipné i zoufalé a přesné. Nevím začíná jako komedie a i když v průběhu pátrání po správném (správném?) východisku poněkud zvážní, nenechají diváky odpočinout. Jediné co může poněkud kazit dobrý dojem z představení je pointa, která se zjeví zbytečně brzy.
Pavol Seriš přivezl klauniádu Chutnalo vám páni. Jeden muž restaurace a číšníci, kteří jsou do jednoho, mírně řečeno, postižení… Publikum přijalo komedii velice spontánně a vstřícně. Pavol Seriš odehrál svůj/své party s obrovským nasazením, přesto se mi zdá, že méně by možná bylo více a že téma a zápletka není schopná unést celou hodinu a že toho utírání si huby židlí je tu přeci jenom trochu moc.
Dospělou část divadelního programu zakončilo představení sdružení Vosto5 Stand’artní kabaret. Představení legendární a očekávané, představení improvizované, které pracuje s proudem asociací a s principem absurdního divadla. Představení podstatou velice blízké odpolednímu Lidovému kousku, neboť vypraví hlavně o té nekomunikaci a to s takovou vervou, že po tomhle kabaretu v člověku nezůstane vůbec nic. Absolutní rezignace na obsah podařená třemi..čtyřmi vtípky je trochu málo.
Festival WTF?! pro mě skončil koncertem místní hudební skupiny PipinkyPyčo, který byl zároveň derniérou tohoto hudebního sdružení s frontmankou a herečkou libereckého divadla Karolínou Baranovou. Nekompromisní karikatura popiny, konzumu, nevztahů a punkové nasazení a muzikantská síla. Jestli tahleta partička končí, je to opravdu škoda a jestli ne a nebo se jenom promění v něco dalšího, určitě se půjdu podívat znovu. Nejraděj bych viděl nějaký kabaret. Opravdový a drsný. Kabaret, který nutně potřebuju.
PS. V ten samý čas jako festival WTF?! probíhal v Liberci na náměstí (a jinde) také majáles, který cílil na dost podobné publikum. Otázka, která se nad touto souběžností neustále vznášela zní: je to dobře nebo špatně? Já správnou odpověď neznám, protože na jednu stranu je výborné, že výběr je opravdu pestrý, na druhou stranu se to dohromady stihnout nedá. Rozhodovat o tom, jak dál, bych nechtěl.
