Významné výročí – dvěstě let od narození sochaře Vincenze Pilze (14. 11. 1816 Varnsdorf – 27. 4. 1896 Vídeň) – si varnsdorští připomenuli několika akcemi v rámci projektu 200 let Vincenze Pilze.
Patřila k nim mj. konference, uskutečněná ve Varnsdorfu 19. 10. 2016, výstava o umělcově životě a díle v městské knihovně (vernisáž 1. 11. 2016), přednáška Josefa Rybánského „Vincenz Pilz – rakouský Michelangelo z Čech“ (3. 11. 2016) a odhalení Pilzovy busty v městském divadle v den výročí (14. 11. 2016). Nyní vychází netrpělivě očekávaný dvoujazyčný sborník příspěvků ze zmíněné konference. Její účastníci a další vážní zájemci se mohou obrátit na varnsdorfské muzeum.
Publikaci vydalo varnsdorfské divadlo pod prostým názvem Sborník z konference Vincez Pilz. Je to vůbec první dílko, které se podrobně věnuje význačnému varnsdorfskému rodákovi, o němž se dosud „jen“ vědělo, občas mluvilo, ale jeho umělecký odkaz nebyl zpracován. Sborník přináší texty, které zazněly na konferenci a to v jazycích českém i německém.
Čtenáře jistě upoutá hned úvodní vyprávění o málo známém soukromém životě umělcově v podání jeho synovce Petera Pinkase, varnsdorfského rodáka žijícího v německém Böblingenu. Podrobněji a uceleněji se o životě a díle jubilantově dozvíme ze zásadního textu Josefa Rybánského nazvaného „Vzlety a pády Pilzovy kariéry“. Týž autor napsal ještě příspěvek nazvaný „Pomník pro slavného rodáka“, popisující úsilí varnsdorfských patriotů uctít památku svého rodáka. Pomník byl odhalen 30. 11. 1924, ale dlouho na svém místě před dnešní poliklinikou nevydržel. Po skončení 2. světové války byl odstraněn a zničen.
Další dvě kapitolky pojednávající o Pilzovi jsou spíš epizodické, nicméně rovněž velmi zajímavé. Jana a Karel Severinovi z brněnské firmy S:Lukas seznamují čtenáře s restaurováním Pilzova Světelského oltáře v Adamově. Martin Musílek se zabývá dosud neuzavřeným pátráním po reáliích umělcova studijního pobytu v Římě.
Pozornost si zaslouží rovněž zbývající texty i přesto, že jubilantem se zabývají spíš okrajově. Olga Kotková píše o Pilzově učiteli Johannu Grussovi starším (1790-1850), malíři, který se svou manželkou Elisabeth, dcerou místního velkoobchodníka se suknem A. J. Stolleho st., žil jedenáct let v Neufranzenthalu, jedné z vesnice, jež tehdy tvořily Varnsdorf. Živil se jako učitel kreslení a modelování a mezi jeho žáky patřil rovněž Pilz. Následuje stať Markéty Kroupové o chrastavském rodákovi Josefu Führichovi (1800-1876), který se s Pilzem pracovně stýkal ve Vídni a „měl prokazatelný vliv na úspěšnost jeho sochařských zakázek“. Jan Galeta přispěl studií o vazbách mezi vídeňskou Ringstrasse a českými zeměmi. Kromě toho, že přiblížil rozkvět urbanismu a architektury v daném období, přinesl cennou informaci o spolutvůrci Ringstrasse, varnsdorfském rodákovi Juliu Dörfelovi (1834-1901).
Všechny kapitolky jsou vybaveny početným obrazovým doprovodem (celkem 82), který alespoň částečně vizuálně přibližuje dílo Vincence Pilze a některých dalších umělců obsažených ve sborníku. Reprodukce soch a obrazů, přestože kvalitní, dobře vybrané a tištěné na dobrém papíře, jsou vzhledem k nevelkému formátu publikace spíše ilustrativní. Přínos sborníku k tématu je nesporný, ale doufejme, že je rovněž příslibem samostatné monografie o životě a díle Vincence Pilze, na jejíž přípravě oba hlavní iniciátoři – editor Josef Rybánský a odpovědný vedoucí projektu Martin Musílek – intenzivně pracují.
Závěrem se sluší poznamenat, že celý projekt zaštítilo Městské divadlo Varnsdorf, které na tento účel získalo finanční podporu z Fondu malých projektů Euroregionu Nisa.
Milan Hrabal
