Jako každý rok na mnoha místech výběžku i Varnsdorf v neděli 30. dubna 2017 spálil svoje čarodějnice.
Program jako obvykle takřka celodenní, na náměstí i v parku před knihovnou. I když oficiálně stánkový prodej začínal až v 17:00, v sousedství kolotočů stavěli prodejci první konstrukce už před osmou hodinou ranní.
Letos jsem zcela výjimečně cíleně zamířil na náměstí. Z jednoduchého důvodu – divadélko Toy Machine jsem viděl už několikrát, a nikdy jsem nebyl zklamán. Inu, nejsem si zcela jist dle reakcí okolí, zda nezůstanu se svým názorem (jako v poslední době často) osamocen, ale byl jsem nadmíru spokojen i tentokrát. Hra o králi Karlovi i přes svou dryáčnickou klaunskost pevně vězela v historii a faktech a aniž si to děcka uvědomovala, dostala parádní nalejvárnu z dějepisu.
Jelikož jsem se zakecal a zdržel, viděl a slyšel jsem i kousek z vystoupení Nelly Řehořové. Nikdy jsem tohle jméno neslyšel a vůbec mi nebude chybět, když ho už nikdy neuslyším.
Přesun o kousek dál – soutěže pro děti v parku před městskou knihovnu, místy předlouhé fronty, místy zoufalství, které to stanoviště ze seznamu vlastně ještě chybí…
Kluci z The Pix sorry, na náměstí zpět nejdu, odpočívám. Ke knihovně se vracím před průvodem na ohňově akrobatickou show. Je to hezké a efektní, jen kdesi v hlavě začíná vrtat červíček, jestli opravdu musíme mít něco takového pravidleně a dvakrát do roka. A proč se to vlastně jmenovalo Jovanka a draci? Pochyby zapomenty, během pár minut padá tma a rozpufá se připravený traktůrek. Čarodějnice na vlek, rozsvítit lampiony a pochod směrem na náměstí. The Pix končí svůj set, dav se mačká na náměstí kolem ohniště, čarodějnice ze škol a školek zaujímají své stanoviště na vrcholu vatry a za chvíli letí nebi vstříc v roji jisker. A pak ohňostroj, opět doprovázený obdivným aaach. Než se na pódium dostanou Krleš, ještě se párkrát vyhlašují ztracené děti, a já stačím odejít.
Rok 2016 ->, rok 2015 ->, rok 2014 ->, rok 2013 ->, rok 2012 ->
