V sobotu (22/4/2017) uvedli v Činoherním studiu v Ústí nad Labem další premiéru sezóny, dramatizaci textu Maxe Frische Homo Faber (kniha 1957, film 1991).
Vyprávění Waltra Fabera není zábavné čtení. Jeho příběh, který vypráví on sám, má i v předloze formu nezúčastněných deníkových záznamů, ve kterých, pokud možno bez emocí – technicky, popisuje svůj život. Je technický a nezúčastněný i tam, kde by jiný (normální?) člověk plakal, křičel, hroutil se. Zdá se, že tenhle text není v žádném případě vhodný pro uvedení na divadle! Jenomže je. Týmu činoherního studia se to podařilo.
Dramaturg a autor dramatizace Karel František Tománek vzal Frischův text, škrtal a stříhal a z lineárního příběhu vytvořil skládačku, která se spoustou flashbacků interpretuje Faberův deník zhuštěně, ale dost přesně a přehledně. Režisér David Šiktanc potom svěřil hlavní roli Martinu Fingerovi, na kterého čekal velký úkol. Půl druhé hodiny nesleze z jeviště a musí hrát, ve shodě s náladou a naturelem Waltra Fabera tak, aby nebylo vidět, že hraje, protože všechno co říká a prožívá, je bez emocí. Je to technik a inženýr a nic, NIC se ho vlastně netýká.
Právě tohle je úhelným kamenem této předlohy a celá inscenace stojí a padá s výkonem muže v hlavní roli. Martin Finger tady obstál bez ztráty kytičky.
Láska, smrt, nouzové přistání letadla v poušti, mejdan na palubě zámořského parníku, cokoli prožívá hlavní hrdina bez emocí, hledí na život a svět z jiné perspektivy, ve které je nejdůležitějším parametrem statistika. Martin Finger je až nepřirozeně monotonní, ale přesto drží diváky celý večer v napětí. Homo Faber nemá slabé místo, nemá okamžik, kdy by vyprávění takzvaně ‚spadl řemen!
Zbytek souboru, postavy, které do Faberova života vstupují, má poněkud nevděčnou úlohu komparsu, který místy ilustruje jeho monolog, ale i oni všichni jsou v rámci možností a plochy, kterou mohou zaplnit, přesní a precizní.
Homo Faber je hrou, která možná nebude tou nejpopulárnější v repertoáru souboru, na to je příliš vážná a vyžaduje soustředěného diváka. Přesto ji ale doporučím každému, kdo se nebojí prožít večer s člověkem, kterého potkat není žádné štěstí. Nebojte se: může přijít katarze!
Režie: David Šiktanc
Dramatizace a dramaturgie: Karel František Tománek
Překlad: Helena Nebelová
Scéna: Jan Štěpánek
Hudba: Ondřej Švandrlík
Kostýmy: Juliána Kvíčalová
Fotografie: Petr Kulhánek
Hrají:
Walter: Martin Finger j.h.
Sabeth: Marie Štípková j.h.
Hana: Marta Vítů
Herbert: Jan Plouhar
Baptistický kazatel: Matúš Bukovčan
Iva: Anna Fišerová
Mladík: Lukáš Černoch
