Většinou to v chodu ochotnického divadla bývá tak, že se silou vůle a nadšením sestaví dohromady divadelní kus, ten se s velkou slávou před přáteli a příbuznými uvede, pak ještě několikrát někde v blízkém okolí či na soutěži .. a je posekáno. Když počet představení překročí bájnou desítku, je čas na bujaré oslavy, .. a v další divadelní sezóně začne všechno nanovo.
Někdy to ovšem tak není. Někdy se všechny věci sejdou ve správný čas, prostě se hned několikrát za sebou správně uhodí hřebík na hlavičku … a všechno je vzhůru nohama. Tohle se přesně stalo českokamenickému Broukovcovu Kamdivadlu asi před rokem a půl, kdy jeho principál Jaroslav Střelka uvedl v život svou hru pro jednoho herce „Zahraj ty Ejsíky“. Ten kus měl už teoreticky dávno spát v archívu, ale on ne! On stále obráží další a další divadelní scény vypráví svůj příběh o tom, jak jsme to měli před Listopadem s bigbítem, jak vznikaly a zanikaly takové kapely, jako byl Sekretor a jaké jizvy si z toho kdo odnesl.
Takže ne desáté, ale už sedmnácté představení mají Ejsíci za sebou. A to nejčerstvější, západočeském Kaznějově, ještě navíc bylo korunováno cenami za herecký výkon a autorský počin a ještě doporučením na další divadelní přehlídku. Takže žádný archív. To jen Sekretor si dá letní pauzu a na podzim zase nanovo. Diář se pomalu plní představeními …. kdy se tohle zastaví!?
