Komise pro kulturu, sport a cestovní ruch zastupitelstva obce Jiřetín pod Jedlovou uspořádala v sobotu 1. dubna 2017 v Galerii Podstávka autorský večer, který byl spojením výtvarných, hudebních a literárních múz. Ne náhodou pamětníky napadne spojitost v někdejšími pořady poetického studia Doteky, pořádanými v osmdesátých letech minulého století ve vinárně varnsdorfského Velvetaklubu. Vždyť autorem scénáře, moderátorem i účinkujícím byl jeho člen Martin Louka.
Středobodem akce byla výstava fotografií jiřetínského patriota Josefa Zosera nazvaná Vokna – tedy její opožděná vernisáž. Ta byla rozšířena o autorská vystoupení regionálních autorů: varnsdorfské hudební dvojice Darudaj (Ondra Louka a Sláva Svitič, jak zní jejich umělecká jména) a literátů Miroslavy Kubešové (z Jiříkova u Rumburku), Jaroslava Vraje, Milana Hrabala a Martina Louky (všichni z Varnsdorfu). Ale hezky popořadě.
Vlastní vernisáž uvedl Martin Louka (autor scénáře celé akce), který výstižně pojmenoval leitmotiv výstavy. Cituji alespoň několik charaktristických úryvků: „Je to vlastně jen malá slovní hříčka. Hra s písmenky. VOKNA – výraz, který překročil pomyslnou hranici lehce zdrsnělé mluvy. Pak stačí jen mezírkou oddálit ono V a hned tu máme mile archaizující spojení V OKNA. V okna je možno vhlížet. V okna lze vkládat volánky. V okna stavíme květníky s květinami. V oknech se zrcadlí kolempádící svět, který otevřením okenic zveme k sobě domů. Muž s fotoaparátem je součástí tohoto ubíhajícího světa. /…/ Jeho objevovaná okna jsou výtvarnou chválou povýšena ze stavebního prvku na niterné dobrodružné vyprávění, které v sobě nese patrné stopy okouzlení z intuitivního zobrazování detailů městské krajiny /…/ Okno je poklidně usměvavé přání dobrého dne všem procházejícím. A je-li tím kolemjdoucím Josef Zoser, pak vám tato přání rád přiváží. Prostřednictvím jeho fotografického aparátu i vás zdraví Jiřetín pod Jedlovou, Lesné, Rozhled, Litomyšl, Praha, Dolní Nezly, Hustopeče, Mikulov, Úštěk, Žďár nad Sázavou, Sloup na Moravě, Neveklov, Potštejn, Černá Hora, Mikulov, Königstein, Tallin, Stokholm, Sarajevo, Paříž, Amsterodam.“
Předěly mezi jednotlivými vystoupeními tvořily originální autorské písně zmíněné dvojice Darudaj. Ondra Louka kytara, zpěv, Sláva Svitič rytmické nástroje. Tu zádumčivě, jindy svižné skladbičky s texty jednou lyrickými a jindy ironicky ostrými jako břitva byly pro publikum čítajícím asi čtyřicet duší velmi příjemným překvapením.
Literární část programu zahájil Milan Hrabal, který interpretoval několik svých „příležitostných“ básní, které doprovodil zajímavými příběhy jejich vzniku. Kupříkladu báseň Smutný motýlů zpěv byla napsána „na smrt Odilla“, veleúspěšného českého spisovatele, který léta vystupoval pod pseudonymem Odillo Stradický ze Strdic a jeho „úmrtím“ se stal návrat k civilnímu jménu Petr Stančík. Poněkud netradiční byly Hrabalovy texty v tom, že byly rytmické a rýmované, což u toho autora není zcela obvyklé. O jeho další tvorbě více zde ->
Pod hudebním předělu Darudaje měla vystoupit Miroslava Kubešová. Ta se však z vážných rodinných důvodů omluvila, a tak ji na žádost pořadatele zastoupil Hrabal, který vybral ukázky z jejího cyklu lyrických miniatur Krajkou ticha. Básnířčiny křehké verše vytvořily příjemný kontrapunkt předchozímu vystoupení. Zájemci autorčinu poezii najdou ve sbornících vydaných Městskou knihovnou (Uvnitř puklin a Zpověď), případně na stránkách časopisu Dobrá adresa č. 3/2016 ->
Úspěšný autor z loňského Literárního Varnsdorfu básník Jaroslav Vraj nevystupuje veřejně často. A tak jeho „jiřetínský“ blok byl vpravdě ojedinělou příležitostí poslechnout si jeho jazykově bohatou poezii, jejíž poetiku snad nejvýstižněji charakterizuje název jedné z básní: Geometrie ponoru. Vrajovu poezii lze číst ve sborníku Opouštění, který vydala Městská knihovna Varnsdorf. Ukázka byla zveřejněna též v časopisu Dobrá adresa ->
Z úplně jiného soudku bylo autorské vystoupení Martina Louky, který oprášil své starší dílko z dob, kdy varnsdorfské Doteky vyrážely na spanilé splavování slovenských řek. Nazval je Jak mi Eda zavařil a humorně tak připomněl nejen svou „vodácky greenhornskou“ anabázi v bouřlivých vlnách Hronu, ale i nezapomenutelnou osobnost Doteků a varnsdorfské kultury osmdesátých a devadesátých let minulého století Edy Vébra.
Autor scénáře využil přítomnosti Milana Hrabala a coby znalce Srbské Lužice jej požádal o přečtení překladů jeho básně do lužické srbštiny. A tak vedle českého originálu zazněly i obě lužické srbštiny – dolní a horní, což bylo pro leckteré, zejména přespolní, návštěvníky nejspíš první setkání s těmito jazyky. A popravdě – nezdály se jim až tak snadno srozumitené, jak se občas tvrdívá.
Pořad uzavřel malý blok písní z dílny Darudaje, resp. jejich autora Ondry Louky. Duo hraje folk a reggae koketující s popem. K jejich nejlepším kouskům, zejména díky svižným a vtipným textům, patří písně Cigánský géčko, Mladí a Čím to je. Posledně jmenovanou můžete slyšet zde ->
Fr. M. Liecht
