Ta věta se připomíná v tyto dny stále častěji. Už z toho začínám mít pupínky, takže přepínám úměrně častěji na německou televizi, nebo na Al- Jazeeru, nebo na BBC, nebo na CNN, nebo na SkyNews, protože tam jí neříkají. „Tak nám umřel Havel“, zní ta věta, která (bohužel) zazněla před rokem a přinejmenším pro mě znamenala nejen konec jednoho člověka, nýbrž zároveň i konec jedné epochy.
Pupínky mám především ze slovesa „umřel“ a ještě větší ze zájmena „nám“. Tuhle večer jsme se s milovanou Dominikou vykosili právě kvůli „nám“ a „umřel“. Dominičina zákopová linie v té argumentační domácí bitvě vedla přes základní axiom: „Havel byl morální autoritou, která bránila Zlu, aby nás zcela sežralo“. Moje dělostřelecká příprava se snažila rozsekat tuto (podle mne) neobhajitelnou poučku tím, že Havel byl sice „ikonou“ vzdoru proti totalitě, leč morální autoritou se jeví až zpětně ve světle stále novějších a stále větších sviňáren (politických). Dominika se snažila obklíčit mě rychlými motorizovanými jednotkami v podobě tezí jako „kdyby Havel žil, tak by to nebylo tak zlé“ a „bez něj by se revoluce neuskutečnila“. Já, uražen ve své skorodisidentské ješitnosti, jsem napadal její vozovou hradbu raketovými střelami typu „Aha! Tak proč se ta politika s*ala už za jeho života?!?“ a „revoluci neudělal Havel, nýbrž lidi!“ No, co Vám budu povídat… Ze spořádané, klidné a zateplené nedělní domácnosti se stal Armagedon. Milá Dominika vypustila atomovku v podobě finálního argumentu: „Kdyby Havel žil, lidi by věděli koho volit“ (nebo něco podobného), já tam narval neutronovku ve znění: „Tak proč ty hovada- voliči statečně seděli při volbách doma, štkali nad mrtvým Havlem a nechali vyhrát komunisty?“ Skončilo to masakrem. Dominika dole štkala a já si nahoře rval vlasy, které nemám. Poučka: věnujte prezidentu Havlovi jemnou, něžnou, leč pevnou vzpomínku! Rozhodně se o jeho nepopiratelném významu nehádejte! S ikonami se nezápolí! Hezké Vánoce přeji!
