Devět příběhů, devět cest ke slávě…
V průběhu měsíce července 2016 vydal Český rozhlas ve spolupráci s Českým olympijským výborem knihu – dokument Olympijský rok v rámci stejnojmenného projektu, při němž Radiožurnál mapoval přípravu českých sportovců na letní olympijské hry v Riu. Kniha vychází z reportáží a půlhodinových dokumentů, vysílaných v Českém rozhlasu, ale obsahuje navíc další zajímavosti, informace ze zákulisí sledovaných sportovců a fotografie Herberta Slavíka.
O svém vztahu k jakémukoli sportu jsem už snad napsal dost. Takže když se mi tahle kniha po půl roce od vydání dostala do ruky, říkal jsem si, že by to tak nejspíš byl vhodný dárek pro mého otce, který má v knihovně jednu polici zabranou velkolepými obrazovými publikacemi o olympiádách od šedesátých let. Jenže pak jsem tu knihu otevřel a zalistoval a říkám si, sakra, tuhle hezkou holku znám? No a když jsem si přečetl profil chodkyně Anežky Drahotové, přelouskal jsem knihu celou. Další medailonky o snech, očekávání a přípravě jsou o kajakáři a rychlostním kanoistovi Josefu Dostálovi, šermíři Alexanderovi Choupenitchovi, cyklistovi Jiřím Ježkovi, judistovi Lukáši Krpálkovi, moderním pětibojaři Davidu Svobodovi, plavkyni Simoně Baumrtové, tenistce Lucii Šafářové a vodním slalomáři Vavřinci Hradilkovi. Devátou do počtu je oštěpařka Dana Zátopková. Už v době vydání bylo jasné, že poslední zmíněný aktivní sportovec na olympiádu nepojede – nakonec těsně neprošel kvalifikací. Čte se to lehce a dokonce člověka jako já to vyprovokuje k tomu, aby se podíval, jak vlastně ti zmiňovaní nakonec dopadli (s výjimkou Lukáše Krpálka, jeho úspěch jsem zaznamenal i já). Už jen kvůli té Anežce – když tu knihu někde uvidíte, vezměte ji aspoň do ruky…
