V úterý 7. března 2017 se v Městském divadle ve Varnsdorfu konalo představení pro školy z repertoáru sdružení ArtWay – tentokrát došlo na klasiku, k vidění byla komedie Tartuffe.
Nejsem nějakým encyklopedickým znalcem divadla ani literární klasiky. Byl jsem si tak maximálně schopen vybavit, že ve škole jsme dozajista o téhle hře a jejím autorovi mluvili. Ale co čekat od kusu, pocházejícího z poloviny 17. století? No víc, než by se zdálo. Síla některých textů je v tom, že pasují do každého věku, do každého zřízení, do každé společnosti – protože prostě lidi. Sice jsem si během představení vybavil rodičovské rady, abych některé knihy ještě nečetl, že je na ně moc brzy. Možná právě o to jde – dozrát, vracet se, hledat další a další vrstvy. Ano, proti originálu došlo k mnohým úpravám, zmizela polovina postav, přibyl úvod, mohá repliky odpadly či se změnila ústa, z nichž nakonec vyšly. Ale to hlavní zůstalo. To, že z bláta mohou povstat mluvčí, kterým jsou někteří ochotni naslouchat a dokonce věřit, že stačí vhodně mazat med kolem huby a i když ostatní vidí, ten nahoře zůstává slepý, že prozření může být tvrdé, protože v tu chvíli již nemáte žádný vlastní majetek… A že ať se děje, co se děje, je to pořád a pořád stejné.
