Při první písničce se z prostředka sálu ozývá: ,,Ať žije slavík!“, na což on rychle reaguje, vmete mezi nás pár vět o tom, že je to vlastně jen taková cena, která prakticky nemá význam, ale on za ní přesto moc děkuje. Také jsme prý hrozně hodní, že jsme přišli. Publikum to ,,žere“ a už po deseti minutách koncertu řve text jeho písně. Fenomén. Fenomén, který teď hýbe Českem – Tomáš Klus.
Když přicházím hodinu před začátkem koncertu k Domu kultury v Rumburku, jsou asi tři stupně pod nulou. Bláhově jsem si myslel, že jediný blázen, který půjde takhle brzo, budu já. Před budovou ale přešlapuje nejmíň čtyřicítka nadšenců, kteří si svá místa chtěli pojistit co nejdříve. V sedm hodin se sál zaplňuje zcela a dojít si pro pití je takřka hrdinský počin. Pár minut po celé se světla ztlumí a z reproduktorů se ozve hlas Kluse.
Aktuální turné má název „ANI SI NESEDEJTE“ aneb předkapelou můžeš být i Ty…, což znamená, každý, kdo v sobě cítil hudební střevo, mohl poslat svoji nahrávku a Klus si z nich vybral ty, které považoval za nejlepší a kteří se mohli představit jako jeho předkapela. Do Rumburka tak dorazila Lucie Dobrovodská s Pavlem Doležalem. Těžko říci, jaká byla přesně kritéria výběru, ale odhadl bych to na přísloví: ,,Vrána k vráně sedá“. Viděl a slyšel jsem trochu toho klusovského stylu. Po šesti úvodních písničkách udělali místo osobě, jejíž hlas vyvolává v dívkách mdloby.
Tomáš Klus a jeho parťák Jiří Kučerovský se vzájemně doplňují a nebýt Kučerovského, nebyla by asi Klusova vystoupení úplná. Když jeden mluví a dělá ze sebe blbce, tak ten druhý u toho (ne)koordinovaně mává rukama a dělá z něj blbce ještě většího. Vychází z toho vtip, který sice někomu zdá až moc nahraný, ale většině se líbí. Narvaný sál rád přistoupí na jeho hry a lidé se stávají součástí představení. Příjemná symbióza.
Mezi každou písní jsou velké mezery, které Tomáš vyplňuje povídáním. Mluví hodně, obšírně a umí bavit. Září z něj radost a optimismus. Úsměv má přišitý na tváří, nenechá se ničím rozhodit a dělá z tříhodinového koncertu velkou šou. Fanoušky odrovnává svým humorem, a i kdyby řekl něco špatně, tak je to přeci Tomáš Klus, ne? Pracovat s publikem umí opravdu znamenitě.
Klusovy písně se nacházejí někde v oblasti, kde by jedinec čekal dvě židle, na kterých posedávají mladíci s kytarami. Kdo si to myslí, tak je na omylu. Klus pojal tohle turné akčněji, přizval si Cílovou skupinu, ve které hraje Petr Škoda (mlátící do cajonu) a Honza Lstibůrek (brnkající na kontrabas) a písničky tak mají silný rytmický „spodek“. Koncert je tak živější, lidé skákají, pohupují se, tleskají do rytmu a zpívají známe sloky. Baví se.
Tomáš Klus je mistrem improvizace. V průběhu koncertu nechává po sále putovat krabici, do které může každý hodit lísteček s žánrem a ústředním motivem písničky, kterou by dotyčný rád slyšel. Když si Klus vytáhne trampský folk a motiv: ,,Pocta Paidovi aneb zalom palec“, neváhá ani vteřinu a začne zpívat dokonale zveršovanou píseň na toto téma. Občas se mu zachce a zaimprovizuje jen tak. Chce se mu z písničky udělat rapovou slátaninu a on ji opravdu udělá.
Scéna je kupodivu poměrně střízlivá. Pár jednoduchých světel je vše, co stačí. A hodí se to, větší světelné manévry se k jeho stylu prostě nesedí. Rafinovaným nápadem je stínohra: v průběhu celého koncertu se za osvětleným plátnem pohybovali osoby či věci a člověk nevěděl, kam dřív koukat. V polovině koncertu se Tomáš z pódia vypaří a za minutku se znovuobjeví v zadní části sálu. Prochází středem publika a stovky rukou se ho snaží dotknout. Nenechá se znervóznit, usmívá se, laškuje s publikem a zpívá. To lidi chtějí a on to ví. Když projde kolem mě, vedle stojící paní prohodí: ,,Ten je tak roztomilej.“
,,Jeho zpěv, kytarový sóla, to je prostě úžasný“ říká po koncertě skupinka příchozích, ,,On z něho vyzařuje přirozený intelekt a optimismus, to je na něm opravdu obdivuhodný“ dodává. Klus odchází do šatny a před provizorně sraženými stoly se tvoří obrovská fronta. Ochranka si nekompromisně dělá pořádek a čeká se. Za tři čtvrtě hodiny dorazí hvězda, úsměv jí z tváře nemizí, s každým prohodí pár slov či vtípků a trpělivě se podepisuje. Klusovská fanouškovská základna je vskutku pestrá. Jsou to malé holčičky, puberťačky, slečny, dámy, jejich manželé a rodiče. A ti všichni jsou z koncertu nadšení. Sám Tomáš říká, že ho jeho představení naplňují bezrozměrným štěstím. Rád bych mu vzkázal, že není sám. Všichni ti lidé vypadali také šťastně.
A nakonec: kdy zase budeme moci vidět v Rumburku aktuálního zlatého slavíka?
Přinášíme také 2 fotogalerie.
Foto: Ondřej Uher – výběžek.eu (více fotek najde již brzy na facebooku fotografa)
A galerie z předkapely.
