Neděle na amatérských divadelních festivalech bývají specifické. Těla herců už hodně odehrála, oči diváků už hodně viděly a noci … noci byly dlouhé a krátké na spaní zároveň. A tak si neděle tak trochu žádá něco lehkého, přívětivého …. no tak úplně přesně takhle … to na letošním turnovském festivalu Modrý kocour nebylo.
Ale zprvu to tak nevypadalo. To když krátce před polednem na jevišti rozbalil mladý herecký pár svůj pohled na svět skrze obrazy známé neznámé Toyen. Půlhodina plná pohybu a nápadů a pohledů, nazvaná To-je-on (Kámoš Drámoš Turnov) se sice nevyhnula chvílím rozpačitým, místům slabším nebo alespoň váhavým, ale to nedokázalo přebít celkový dojem, že se tu něco daří, že se někdo nebojí do toho šlápnout, otevřít se, prostě zkusit. Ostatně jako „experiment“ to bylo titulováno – a pokus se zjevně podařil. Vidět to bylo i na aktérech samotných, kdy z nich energie při děkovačkách jen stříkala.
Neděle měla nakročeno do optimismu, ale obrat na sebe nedal dlouho čekat. Následující představení Bivak (Kladina Kladno) byl úplně z jiného ranku. Psychické i fyzické rány z totalitní doby kontra vyřizování účtů z doby posametové není věru lehké téma. A když je podání (jako tentokrát) poněkud lopotné, chce to opravdu celého diváka, aby zhlédl příběh až do konce. To nedělní brzké odpoledne to ne všichni úplně dokázali. Váha tématu (a díky za něj!) tentokrát na body zvítězila nad provedením.
Po tomto trochu nerovném zápase by mnohý divák už poslední festivalovou štaci vzdal, ale ne tak v Turnově. I přesto, že představení Poslední vlak (Rendez vous Turnov) mířilo do těžkých dob protektorátních a jejích dopadů na židovské obyvatelstvo, zaplnil se sál až nečekaně dobře. A asi nelitoval. Ano, samozřejmě. Bylo to o tom, jak se jak se z předválečné normálnosti společnost stále rychleji měnila v něco zrůdného, aniž by si toho sama všimla, to jistě ano. Ale… ten úhel „dětského“ pohledu, a to provedení v podání mladých hereckých nadějí … to celé dalo příběhu i milosrdnou formu než jenom hrůzné sdělení. Někdy asi docela nevyřčené sdělí víc, než naplno vykřičené. (Mimochodem Turnov má nějak podezřele mnoho mladých hereckých talentů…!)
———————————–
poznámka pod čarou
Bývalo dobrým zvykem, že skoro každý soubor měl ke svému představení vždy u kasy nebo šatny malý prográmek vlastní výroby. Ta malá tiskovina, ať už jako leták nebo skládací harmonika, nejenže nesla základní údaje o představení samotném, ale také napovídala něco o souboru a jejím tvůrci. Se vznikem souborného katalogu (mimochodem skvělého!) od festivalových organizátorů jakoby všechny soubory na tuto činnost rezignovaly. Za sobotu a neděli jsem nenašel jediný. Myslím, že je to velká škoda, protože osobitý prográmek a katalog prostě není totéž. Není to míň nebo víc. Je to navíc.
