Jsou knihy, které se nadají zdramatizovat natož pak hrát, přesto je však možné je uvést na divadle a způsobit tak divákům nečekaný zážitek, jak se to povedlo v Liberci v Naivním divadle, kde takhle sáhli po knize Atlas odlehlých ostrovů německé spisovatelky Judith Schalansky a uvádějí ji pod (skoro mystickým) názvem Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých.
Už samotný příběh knihy je zajímavý, dívka z přímořského městečka v bývalké eNDéeR by ráda cestovala, ale nejde to a tak sní o vzdálených ostrovech, studuje a pátrá v atlasech … a nakonec o nich napíše knihu a přidá vlastnoručně nakreslené mapy těch tajemných a vzdálených míst.
V Liberci si z padesátky ostrovů vybrali jenom část a každý ten mikropříběh přehrají na velice dlouhém a širokém stole, který se tak sám stává ostrovem.
Tím, že se hraje v temném prostoru omezeném ještě přítomností na dotek blízkých diváků si vytvořili limit pro hereckou akci, která je velmi usporná a omezuje se vlastně hlavně na deklamaci textu, zbytek už je hrou světla a hudby, což všechno dohromady vytváří velmi intimní atmosféru magickéo tripu, který je tím intenzivnější čím víc se mu odhodláte podlehnout.
Nemohu říci, že bych úplně přestal poslouchat slova. Nechával jsem je vlastně jenom volně plynout a myslím, že jsem neudělal chybu, protože jinak by nebylo možné vnímat celý ten podivný sen, který jsem si tak mohl prožít.
Znervózňující, podivuhodný sen, který rozhodně není uklidňující, který je naopak místy krutý, jasnozřivý a rozhodně ne uklidňující; nikoli však takový, ze kterého bych se chtěl probudit.
Přesto trvá sotva pětačtyřicet minut, stejně dlouho dobu ale musím doporučit na probouzení…
¨
Naivní divadlo Liberec, únor 2017
Režie: Filip Homola
Výprava: Kamil Bělohlávek
Hudba: Kora et le Mechanix
Hrají: Miroslava Bělohlávková, Diana Čičmanová, Barbora Kubátová, Dan Kranich, Adam Kubišta
PS. Jako autor hudby je uvedeno seskupení Kora et le Mechanix což je hlavně grafik Reflexu Michal Kořán!
(psáno pro reflex)
