Smutný pohled na poloprázdné regály v informačních centrech a prodejnách vstupenek muzeí, hradů a zámků (zřizovaných obcemi, kraji a apod.) čeká asi turisty v letošní sezóně. Velká část zboží – publikací, dárkových a upomínkových předmětů – tu zde byla v prodeji takzvaně „na komisi“, a to už nebude, od prvního března, dost dobře možné.
Když se kácí les, tak samozřejmě létají třísky a systém zvaný EET se zdá býti velice výkonným katrem. Bere to hlava nehlava. Tak jako v první své etapě zavádění nejvíce dopadla elektronická evidence tržeb na ty nejmenší a sotva výdělečné podniky, tak tomu zřejmě bude i příští měsíc v etapě druhé. Kam jinak zařadit informační centra, která nejenže nejsou bombasticky výdělečná, ale zhusta dotovaná svými zřizovateli, kteří chápou, že jejich hodnota a význam je jaksi někde jinde, než ve výtěžku z drobného prodeje.
Paradoxem je, že samotné příspěvkové organizace měst, obcí a správních celků jsou z EET vyňaty a nemusí si nic pořizovat. Bohužel ovšem už také nebudou moci prodávat „cizí“ zboží bez evidence – což je de facto celé jádro komisního prodeje. Končí tak oboustranně výhodný obchodní vztah, kdy zprostředkovatelé prodeje (IC a kasy) měli v nabídce různorodé zboží, v jehož nákupu nemuseli utápět finanční prostředky a výrobci měli možnost jednak se prezentovat na veřejnosti se svými výrobky a díly, reagovat na konkrétní poptávku a často i u své činnosti vůbec zůstat.
Tady je asi třeba zdůraznit, že tu mluvíme o tvůrcích šperků, upomínkových předmětů, figurek, kožených drobností, triček, vydavatelů místních publikací a dalších věciček, které k té turistice prostě patří. O lidech, kteří často nejsou víc než malovýrobci a někdy ani to ne. A také mluvíme o výrobcích, které jsou zpravidla velmi regionální, charakterizující místo a okolí ať už materiálem nebo významem.
Existuje cesta ven? Ano. Má ale své velké ALE… Peníze. Jak nám prozradila například Mgr. Andrea Přidalová, manažerka Regionálního informačního centra ve Šluknově, všechny výrobky z regálů nezmizí. „Některé výrobky prostě nakoupíme a sami budeme prodejci. Ovšem nemůžeme si zdaleka dovolit takové množství jako dosud. S tím prostě rozpočet nepočítal.“ naznačila. Stejný oříšek jistě budou rozlouskávat třeba v pokladně děčínského zámku, kde návštěvníci už byli léta uvyklí na širokou nabídku šperků a kamenů, publikací o Děčíně a okolí a podobně. Pro představu dodávám, že je tu řeč o zboží v ceně řádově několika desítek tisíc korun.
Ze stojanů a polic větších prodejních míst a informačních center tak může zmizet až polovina sortimentu. Jak to ovšem bude vypadat v těch maličkých, které si obce už takhle držely tak tak, a v jejichž nabídce bylo komisní zboží zastoupeno z 80-90%, to se nechce ani domyslet. Třísky létají.
