Obvykle to bývá tak, alespoň mě to říkali v jedné škole, že člověka mysl se zabývá především zpracováváním minulosti. No, jasně. Na to se dá říct (bacha – bonmot), že u nás v české kotlině jsme asi výjimkou, která vždy potvrzuje pravidlo. Jinak bychom si pořád v dějinách nenabíhali na různé vidle.
To tvrzení o fungování mysli má svou logiku. Co přijde v následující vteřině (natož v hodině) moc nevíme, přítomnost neumí v nějakém smysluplném celku přijmout nikdo z nás (kromě meditujících meditantů, kteří to alespoň tak tvrdí) a tak pořád tak nějak žonglujeme s tím, co bylo a podle toho si seřizujeme život. Přijde mi však, že se tu na Šluknovsku najednou objevil (zjevil, projevil, vyjevil) fenomén, který s optimismem, hladce překračující mé zkušenostmi okrouhané optimistické vyladění, myslí do budoucna. Fenomén, který má tak pevně nakouknuto do budoucnosti, že se mi jeví jako vlak, opancéřovaný svou vírou v dobrou věc a dobré lidi, a valící se poměrnou pustinou k nějakému lepšímu „příště“. Aby mi bylo rozuměno – nechci, abych zněl nějak povýšeně nebo snad cynicky. Já to myslím vážně – Schrödingerův institut (dále jen „SI“) je fenomén, který zcela spoléhá a věří v Dobro a co víc, v potenciál toho Dobra v jednotlivých lidech. Uznávám, že to může znít tak trochu jako blouznění bezvěrce o čemsi, co věřící dobře znají. I kdyby tomu tak bylo, tak posedlost lidí kolem SI v sílu dobrého příkladu, drobné i velké práce a spolupráce, jakož i v to, že lid šluknovský nechce žít v uměle vytvořeném „sociálně vyloučeném“ prostoru, je fascinující. Co dělá SI si najděte na jeho webových – www.sinstitut.cz. 11. prosince připravil SI na padesáti místech Výběžku program, kde se lidé od SI i jejich kamarádi, známí a známí známých budou snažit popovídat si o tom, co SI dělá a dělat bude. Rozhlédněte se kolem („Výběžani“) a přijďte… Ostatním tobudeme pak vyprávět. Přeji SI úspěch!
