O designu vyšla v posledních letech hromada knih, některé skvělé, jiné dobré a některé prostě jenom naskočily na vlnu a popularitu tohoto trendu. Na konci loňského roku ovšem objevila se v knihkupectvích publikace, která je nepřehlédnutelná a to nejenom proto, že je to bichle a má svou váhu (nosil jsem ji v batohu celý den, vím o čem mluvím), ale hlavně proto, že se tématu věnuje systematicky a strukturovaně.
Jde o publikaci Design v Českých zemích 1900 – 2000. Nevznikla za den (tvůrci mluví o deseti letech), podílela se na ni celá řada autorů a na jejím vzniku a vydání se podílelo nakladatelství Academia a Uměleckoprůmyslové museum v Praze. To jsou předpoklady, které víceméně garantují kvalitu, ale i ojedinělost tohoto počinu.
Ve dvaceti kapitolách (vybavených obsáhlým poznámkovým aparátem) můžeme projít strukturovaně dějiny oboru, který se pohybuje na pomezí umělecké tvorby a průmyslu, oboru, který někdy hodně agresivně a někdy úplně nenápadně ovlivňuje náš život, naše nálady a naše vnímání světa.
Design v Českých zemích lze číst vlastně jako vědecké pojednání, může se podle něj učit, můžete k němu napsat i vlastní oponenturu anebo – a to doporučuji – můžete si ho užít jako skvěle vypravenou výtvarnou publikaci s množstvím fotografií, které vám, zcela jistě, budou evokovat vlastní zážitky, vlastní zkušenost a třeba i vůně a melodie dětství anebo třeba traumata dospívání v socialismu (můj případ) a tehdejší konfrontaci domácího designu s tímto odvětvím, který jsme mohli občas a na tajňačku konfrontovat s produkcí zahraniční. A to většinou pouze s katalogy německých obchodních domů.
Ne úplně samozřejmým doplňkem knih podobného zaměření jsou potom tři stovky medailonků organizací a podniků, které se na produkci těch krásných a zajímavých věcí podílely.
Nevím, jestli Design v Českých zemích 1900 – 2000 nějak bodoval ve výběru nejlepších a nejkrásnějších knih roku 2016, u mě ale vede.
PS. Jak jsem psal, tak kniha je veliká a těžká. Nevím jestli, ale rozhodně bych se přimlouval i za digitální vydání, které by umožnilo číst si v ní a listovat bez potřeby mít k ní i velký, masivní (a uklizený, aby se vešla) stůl.
(psáno pro reflex)
