A bylo světlo, den první, výběžkový.
Někdy je všechno uděláno a tak nezbývá, než se stočit do klubíčka a čekat. Schrödingerův institut. Den pro Šluknovský výběžek. 11. prosince 2012. Vždycky to někdy musí být poprvé. Padesát akcí, na padesáti místech. Padesátkrát vylepování plakátů. Všechno padesátkrát. Jen padesát ohňů se rozdělilo do košů, loučí, lampionů, svíček, táboráků. Větší a menší světla, podle toho, jak který tutor uvážil. Lidé to tak dělávají, když je tma největší a svítání je v nedohlednu, škrtají sirkou. Blázinec bude a už se toho příliš nestihne. Den pro Výběžek, den otazníků. Ve středu budeme moudřejší a budeme toho tolik vědět, jenže teď vůbec netušíme. Schrödingerův institut má být změnou. Pokud budeme dělat věci pořád stejně, budeme mít jen stále stejné výsledky. Prokletí ustrašené spořádanosti. Ta nuda poslouchat znovu a znovu, že to nejde. Žijeme na jednom z nejkrásnějších míst světa. Žijeme na místě, které má tradici a obrovský potenciál. Máme šanci. Ta malá světla rozhodně vesmíru neublíží. Hodně se toho nepovede, protože je to pokus. Výzva. Příležitost. Jedinečná šance. Při SIdnu proběhnou Bohoslužby za výběžek, kulturní, společenské, vzdělávací sportovní akce. Budou promítat kina, bude se zpívat, hrát divadlo. Něco je vždycky větší a víc než nic. Institut je ještě příliš mladý, kroky dělá jen váhavé a klopýtavé. Někam ale směřuje. No a právě proto bude v úterý všechno trošku jinak, než jsme zvyklí. Nedá se to nafotit, nedá se to vidět ani popsat. Do výběžku míří televize, rozhlas, novináři… Nemají šanci toho příliš uchopit. Nežijí tady a nemají čas. Musí se věnovat vysokým domům, chodit přes široké ulice, sledovat semafory a hledat senzace. Pokud by na každou akci měli vyhrazeno jen deset minut, byl by výsledný film desetihodinový… Ještě není nic, SIden neexistuje, narodí se až pozítří, ale už teď stál spoustu sil a času desítky lidí. To před nimi je třeba klobouk smeknout. Oni našli odvahu to zkusit, i když dobře vědí, že výsledek je stejně jako prognóza velmi nejistý. To oni vědí, že výsledky své práce nikdy neuvidí. Oni to ale dělají pro své a vaše děti a pro děti jejich dětí. Tak jako to kdysi dělali lidé, kteří tu žili před námi. Tomu se říká tradice. Na světě se nestane žádné dobro bez člověka tak, aby se neočekávaně neprojevilo někde docela jindy a jinde. Žádný dobrý skutek nezůstane zapomenut a žádný dobrý skutek není zbytečný, ale má svou obrovskou vnitřní hodnotu, která nikdy neztratí svou cenu. Ani na věčnosti ne. Nepůjde to najednou, jen krok po kroku, jedno po druhém. Asi pomalu. Ale půjde to. Hodně štěstí pane Schrödinger. Hodně štěstí milý Výběžku.
