Michel Faber, spisovatel a novinář, a také zdravotní sestra, pro někoho Holanďan, pro někoho Skot a pro jiného Australan, který se proslavil svou knihou Kvítek karmínový a bílý, postavil čtenáře v závěru minulého roku před další literární výzvu. Knihu zvláštních nových věcí. Knihu, která je silně ovlivněna smrtí autorovy ženy Evy, kniha, která má ambice rozdrásat duchovní priority vnímavého čtenáře.
Snad by to mohl být jen takový prostý příběh manželského páru z lehce vzdálené budoucnosti, kdyby to ovšem nebyl drtivý a bolestný příběh z přítomnosti každého z nás.
Ona je věřící křesťanka, nepochybující, nekřesťansky obětavá a podporující svého manžela, pomáhající na každém kroku, šířící lásku ke Kristu při každé příležitosti.
On je křesťanský pastor, který přijal výzvu, aby svou víru šířil kdesi na vzdálené planetě.
A tak se pastor Peter Leigh, podporován svou ženou Beou vydává na svou první misii, mezi bytosti, které o našem Bohu, víře a našem Kristu nemají ani páru. Otázka zní, přijmou tito vesmírňané Boha? Přijmou víru? A vůbec – přijmou pastora?
Neskončí Peter jako naši pozemští mučedníci na kříži, hlavou dolů, stažen z kůže a za živa upečen či kamenován?
Nebudu prozrazovat víc. Jisté je jedno. Pastor, který si na Zemi prošlapal cestu k Bohu přes peklo drogových závislostí a kriminálních zkušeností, je šokován vývojem své práce na nové planetě. Jeho Bůh je zde všudypřítomný a Peter zažívá doslova extázi radosti, lásky a víry. Žasne, miluje Boha nadevše, miluje svou novou zem a bytosti, které vede na cestě k Bohu. Ale také, pod vlivem této euforie zapomíná na svou rodnou planetu, na svou ženu a hlavně na lásku k ní a na povinnost a slib být s ní v dobrém i ve zlém.
Bea trpí. Steskem, strachem, strachem z budoucnosti, ze smrti a také rozpadem společnosti a katastrofickým vyústěním klimatických změn na Zemi. Trpí fyzicky, ale také, a to především, duchovně.
Pod vlivem všech těžkostí, které dnes a denně prožívá, je to právě ona, kdo ztrácí víru v Boha. Nebo se ztrácí on jí? Dokáže s tím žít?
Dočtete knihu a mlčíte v tichém a naštvaném rozjímání. Tak o tom to tedy je? O tom, že věříme v Boha, když máme nohy v teple? A že ho nenávidíme, když jde do tuhého?
Nebo je to naopak – dává se nám Bůh poznat, tím, že nás hýčká v dostatku a blahobytu, a pak, jen tak, z pouhého rozmaru, se od nás odvrací, skopává nás na samotné holé dno, nahé a vyděšené, a krutě se baví naším utrpením?
A ptáte se: Co je podstatou víry? Kde se skrývá? V hlavě, v duši?
A kde je Bůh? Na nebesích nebo v nás, uvnitř nás?
A kde je člověk a jeho láska? Existuje vůbec něco takového? Jak snadné je zapomenout na lásku, odkopnout jí, když se pro nás stává samozřejmostí? Když se naskytne jiné dráždidlo?
Šidítko, náhražka?
Co jsme vlastně zač?
A má to všechno vůbec nějaký smysl?
To je otázka, která vám zbude napořád.
Kniha získala v roce 2015 cenu Saltire za nejlepší knihu roku a objevila se ve výběrech nejlepších knih rok 2014 deníků The Guardian, The Independent, The Observer a The International New York Times.
Gabriela Doušová
