Rodák z Karlových Varů, naturalizovaný Pražák, písničkář, spisovatel, překladatel, předseda Českého centra Mezinárodního PEN klubu.
Dříve narození ho pamatují ještě z dob, kdy vystupoval s Janem Burianem. Méně se už ví, že byl dorosteneckým mistrem veslování na skifu a že vystudoval obor knihovnictví a vědecké informace na FF UK. Nejen proto se počátkem prosince, přesněji ve čtvrtek 8. 12. 2016 vypravil na své hraní a čtení do varnsdorfské knihovny.
Byl jsem moc rád, že přijal mé (a knihovnické) pozvání, a rádo bylo víc než dvě desítky posluchačů, kteří s chutí naslouchali písním Dědečkovým, Brelovým, Brassensovým, novým i těm z „dávných časů“, kdy jsme ještě měli „jasného nepřítele“. Zavzpomínali jsme společně na osmdesátá léta, kdy se na zmíněné duo jezdívalo třeba do libereckého klubu SSM Plamen, dokonce 6. února 1985 (jak jsem se dopátral v archivu Poetického studia Doteky) vystupoval ve varnsdorfském Velvetaklubu. Tehdy hrával za stovku za vystoupení (již mu ze svého dával kolega Burian), protože politický Kerberos mu nedal „přehrávky“. Ty časy jsou už pryč, Kerberos zatím spí…
Ale jaké to bylo ve Varnsdorfu s odstupem jedenatřiceti let? Pamětníci (včetně Dědečka) prošedivělí, tu a tam s bříšky, ale ty staré písničky nezestárly. Přibyly k nim nové, svižné, poetičtější. Jejich autor tíhne k nonsensovému vyjadřování, důmyslně si hraje s češtinou a tak zážitek z jeho písňových textů i textů čtených z knížek, převážně vydávaných nakladatelstvím Limonádový Joe (založil je autor se svou ženou, Terezou Brdečkovou – takže už je jasné, odkud ten název?) byl nevšední. Publikum mělo možnost obdivovat rovněž jeho překlady textů písní z repertoáru již zmíněných francouzských písničkářů, ale také třeba Vladimíra Vysockého. Ovšemže jeho intrepretace byla přiměřená, místy se mi dokonce zdálo, že o chlup lepší, než originál. Ale to je jistě věc názoru. V každém případě bylo publikum (včetně hlavního protagonisty) daleko spokojenější v klubovém prostředí sálku Městské knihovny, než loni v pivnici u Kocoura. Však se pořad protáhl něco málo přes dvě hodiny. Pokud bych měl označit nějaký pomyslný vrchol Dědečkova vystoupení, pak pro mne a většinu přítomných, to bylo Bues pro slušný lidi a s notnou dávkou nostalgie samozřejmě prastaré Zabili trafikantku.
Městská knihovna zakoupila několik nových Dědečkových knížek i pár cédéček, takže po novém roce, až v této instituci skončí organizační změny, budou k zapůjčení veřejnosti.
Milan Hrabal
Foto: IŠ
Redakční PS: Kromě prosince 2015 máme zdokumentovanou ještě návštěvu v divadle v roce 2013 ->
