Sakra, jak se to mohlo stát, že to, co si ještě jakž takž pamatuju, je najednou dějepis? A to, co mi říkali rodiče a děda s babičkou, je minulý a předminulý století. A stačí si o tom vyprávět doma u večeře nebo by se to mělo učit? A pamatujeme si to dobře? A nebáli jsme se, když se to dělo, vylézt z baráku a vyprávíme si jenom nějaké bajky, které nemají se skutečností nic společného?
Jistě jste i vy postřehli ankety, které občas proběhnou v novinách nebo v televizi, kdy se při nějaké příležitosti vypraví redaktoři (obyčejně elévové)) do ulic a ptají se studentů, co že se to vlastně slaví a proč se vyvěšují vlajky. Obyčejně je výsledek velice tristní. Co se stalo 21. srpna? Co se stalo 17. listopadu? Odpovědi se dají shrnout do jedné odpovědi, která zní: ANI PRD.
Smutné.
Před poslední prezidentskou volbou jsem seděl u stolu s několika sekretářkami jednoho velkého mediálního domu, které nedaly dohromady české a československé prezidenty, argumentovaly ovšem tím, že znají všechny marketingové ředitele a jejich náměstky. A milenky, samozřejmě.
Kde se bere ten nezájem o dějiny země, ve které žijeme (a volíme)?
Je to jenom v momentálním stavu politiky, která bude zítra historií? Je to v tom, že ve školách se moderní historie neučí, protože na ni dochází většinou v tom půlroce, kdy už je všechno jedno? Vědí kantoři co mají učit? Nevím.
Proto jsem tak lačně sledoval na fb profil kolegy ilustrátora Lukáše Fibricha, který pomaličku, polehoučku vypouštěl ilustrace k připravované knize Obrázky z moderních československých dějin a když knížka vyšla, šel jsem po ní! A je skvělá, potřebná, důležitá a krásná.
Autor textu, historik Jiří Černý, má s podobnými knihami – komiksy zkušenosti (třeba tady nebo tady), má dar být stručný a v té stručnosti přesný. Kontext dodávají Lukášovy obrázky.
Ti, kteří si zvykli nakupovat v obchůdcích soukromníků, si museli rychle odvykat, protože soukromé krámky mizely a místo nich se objevovaly obchody s názvy Masna, Bratrství, Pramen nebo Ovoce zelenina a další.
Není to vtipné, jak se historie opakuje? A jaký obrázek tam bude, až se bude týkat naší současnosti, he?
Zpátky ovšem ke knize: není to v žádném případě vyčerpávající historický traktát. Je to ale bezesporu dobrý základ, od kterého je se možné odrazit, je to kniha, která vyvolává celou řadu otázek a je to dobrý základ, na kterém je možné začít stavět. Doporučuji nejenom dětem a rodičům, ale také učitelům dějepisu a různým začínajícím i končícím politikům, kteří mlátí pantem takové kraviny, že by měli vrátit školné. Moc dobrá a užitečná investice.
