Není to tak dávno, co režisérka Hana Strejčková otevírala ve Varnsdorfu divadelní sezónu svou nejnovější hrou Od Madlenky k Madle. Nyní na zahájení festivalu Vítr z hor ve středu 16. listopadu 2016 přivezla poetické představení Mezi námi pro děti.
Z vlastní zkušenosti je to inscenace, která má neuvěřitelnou moc oslovit i dospěláky, nebo starší děti. A přitom se v Mezi námi nemluví, ani nezpívá, jen hýbe, tančí a hraje hudba. Kdo mohl, přišel ten den i dvakrát, či dokonce třikrát.
Představení zahajuje dokument. Během usazování publika se na zadním plátně promítají odpovědi nejrůznějších dětí na otázku – co to je domov. Jakmile se setmí v sále, pozornost se upne na tři postavy, dvě vyšší a jedna malá, držící velkou bílou desku. Vypadá to, jak by rodiče četli z knihy svému dítěti příběh a malovali. Anketu na plátně totiž vystřídalo kreslení domečku. Postupně se rozvíjí příběh rodiny, která si staví dům, vytváří domov. A jak už to bývá, rodiče si sice chvíli hrají, ale spíš nemají čas, pracují a dítě se mezi nimi cítí samo. V tu chvíli se přes jeviště rozkutálí mnohametrová šála a jako po chodníčku k dítěti, (tanečnice Karolína Křížková opravdu vypadá jako dítě!), dojde kouzelná postava s líbeznou loutkou. Jejím posláním jakoby bylo probudit v dítěti představivost. Ukáže, že se dá nakreslit ruka a pak i kamarád, dokonce hodně kamarádů. To byl první moment, kdy děti z publika vstoupily do děje. Hlavní postava – dítě – se vydává na cestu k domovu. Společně s kamarádkou (Andrea Benková) a chvílemi i s dětmi z publika skotačí v loužích, plují přes moře, vezou se na rybách, octnou se v koruně stromu, běží po nitkách klubíček a tak dál až k městu. Stmívá se, a zatímco všichni už jsou doma za svými rozsvícenými okny, dítě to své teprve hledá. Nakonec i ono se rozbíhá a vchází domů, pod střechu, ke společnému stolu. Padá noc a znovu se ještě všichni z jeviště i hlediště sejdou na scéně spolu – mezi námi, tentokrát pod nebem plným hvězd.
Mezi námi autorky Hany Strejčkové dělá z mála velkou věc. A to využívá jen pohyb, tanec, z předmětů velké bílé desky odvozené od papíru, loutku, ryby a klubko, projekce na podlahu a horizont. Zvuk obstarávají dva živí muzikanti. Americký perkusionista (Hearn Gadbois) s mnoha bubny a ne zcela tradičními hudebními nástroji se doplňuje s mladým DJ (DJ Buldog), který mixuje hudbu polského skladatele (Kuba Palys).
Inscenace povzbuzuje děti k zapojení představivosti, k pohybu a zbavuje je ostychu do příběhu vstoupit, až postupně zapomínají, že jsou „jen“ diváky. Propojování s publikem působí tak dokonale sehraně, že se nechce věřit, že děti opravdu neví, co je čeká. Při každé repríze děti spolupracovaly, jakoby byly domluveny předem, a přitom nebyly. To jen potvrzuje fakt, že tvůrci vytvořili bezpečné prostředí, ve kterém se děti (a nejen ony) cítily jako doma. Po představení se děti ještě s radostí zapojily do navazujících her a skládání domečku.
Tematicky se Mezi námi drží domova. Domov jako dům pro lidi, moře jako domov ryb, strom jako domov… cestičky k domovu, klubíčko jako z pohádky…, a zároveň náznakem míří k aktuálnímu dění, jako je ztráta domova, jeho hledání mimo svou vlast atp. Pro děti může být Mezi námi zážitkovou procházkou, pohádkou o cestě k domovu, pro dospělé cestou do vzpomínek na dětství, pro jiného silná metafora současného světa a výzva vrátit se k lidským hodnotám, jako je soudržnost, pomoc bližnímu, podstata domova.
V představení režisérky Hany Strejčkové mezi námi všemi vzniklo něco hezkého, jako by se opravdu stalo kouzlo a my se opravdu ocitli v pohádce, kde dobro vítězí. Mnoho diváků nešetřilo chválou a často zněla slova…ach, to bylo krásné. Do Varnsdorfu ten den přišlo umění, srozumitelné dětem i dospělým.
Redakční PS: Nepřišel jsem ten den dvakrát, ale jen jednou, a rovnou zůstal i na to druhé opakování (proto se fotky „opakují“). A okouzleně sledoval, jak tohle pohybové čarování dokázalo vtáhnout děcka jak sotva chodící z mateřských škol, tak už třináctileté slečny. Kdo umí, umí…
