V Rumburku byly dva biografy: Revoluce a Marx. Znělo to opravdu socialisticko – budovatelsky, hlavně když jsem si dlouho myslel, že se jedná o kino Karla Marxe (jasně, že jsem byl úplně blbý), název je však pozůstatek podnikatelského snažení Marxe Franze a jeho ženy Anny. A bylo mi pochopitelně divné, že zkrátka přišel Engels (Bedřich).
Čas oponou trhnul a v Revoluci se kupujou rakve – biče – olejovky a Marx(e) čeká úplná a neodkladná demolice.
Než tedy dojde ke stržení další budovy ve městě (kterému se přezdívalo Paříž severu; trochu k pláči, že?), připomeňme si, že první promítání zažil Rumburk v březnu (3. – 6.) roku 1907 v dnešní tělocvičně u ZŠ Tyršova. Rudolf Sauermann, majitel firmy Elektrina, který pocházel původem z Rumburka, zavítal s promítáním až z Berlína.
Marx samotný potom manželé Marxovi zrekonstruovali v roce 1929 a jejich kinokavárna nabízela luxusní posezení. A v roce 1931 přibyl promítací sál. Po válce byl využíván i jako sál divadelní a působil tam místní ochotnický spolek Hraničář.
Od roku 1999 je budova uzavřena a hnije. Podle statika je momentálně stav budovy takový, že způsobuje obecné ohrožení a musí být stržena. Náklady na demolici se pohybují kolem jednoho a půl milionu korun (Rumburske noviny->, je však také možné, že se objeví nějaké vícenáklady).
Na místě samotném se pro budoucnost počítá se zřízením dočasného parkoviště a později s odpočinkovou zónou. Pro některé obyvatele města tak zmizí jedna z důležitých, ikonických a možná i iniciačních budov. Nemyslím tím jenom to, že by se z návštěvníků stali kinofilové, ale víte co se v kinosále občas děje, když zhasnou světla).
Po Anglickém domě zmizí z mapy města další, nikoli bezvýznamná budova.
Do kina se dá v Rumburku stále zajít, kinosál je součástí domu kultury na Střelnici, navíc víme, že filmoví fanoušci neváhají jet na film do desítky kilometrů vzdálených multikin. Na celé věci zarazí spíše neschopnost politických reprezentací začlenit historicky důležité budovy do dalšího rozvoje města. Obávám se, že pro řešení každodenních problémů na nic podobného nemají kdy. Těžko říci, jestli podobné otázky řeší a jestli si je vůbec kladou.
(Co si budeme povídat: když se podaří vyřešit, alespoň na čas, vytvořit pár parkovacích míst, je to také malé vítězství. Připomeňme si v této souvislosti, že parkování v nedalekých Drážďanech je také bezporoblémové. Podařilo se to ale zejména proto, že město bylo téměř kompletně srovnané se zemí.)
Aby to bylo komplet, doplňme ještě, že podobně proslulý sál je v podobném stavu i v nedalekém Varnsdorfu, myslím samozřejmě Kinokavárnu a že velkokino Panorama funguje jenom díky nadšení a investicím soukromého majitele.
Historie mizí, budoucnost je nejistá.
