V sobotu 15/10/2016 českolipská divadelní přehlídka skončila a bylo to důstojné, pestré a vyčerpávající. A naplněné.
Hned odpoledne zahrál dětem a jejich rodičům Kašpárek v rohlíku. Kabaretní pásmo s písněmi nebo koncert s vtipnými scénkami, jak chcete. Protože však momentálně nedisponuji dětmi přiměřeného věku, přenechal jsem místo v sále právě této generaci. Ta z divadla vycházela rozjuchaná, čili všechno v pořádku.
Druhý bod sobotního programu byl úplně jiný. Karlovarské divadelní studio D3 uvedlo scénické čtení divadelní hry Tomáše Vůjtka Smíření o odsunu sudetských Němců. Téma, které není nejenom na jevištích nijak frekventované, v publiku zarezonovalo. Reakci, která byla nejčastější, lze shrnout do jednoho slova: Díky! Opravdu nejenom mladší diváci, ale všichni ocenili hru, ze které mrazí, ve které jsou však i vtipy (pravda, velice černé) a která dává nahlédnout do historie nikoli už nedávné, ale (také) odsunuté do komůrky, která se jmenuje TABU.
Rozhodně však nešlo pouze o dramaturgický počin, ale i o přesné zpracování textu a herecko – čtenářské výkony.
(Mimochodem hra Smíření završuje Vůjtkovu trilogii a předchozí hry Slyšení a S nadějí i bez ní už sháním.)
Závěrečným představením letošního ČDP byla premiéra domácího souboru Jirásek Commedia á la cArte. Místní, v čele s Václavem Klapkou, si zjevně potřebovali orazit po loňském kuse Maratův Sade, který je tím pluhem, který obrací půdu, je těžký, vážný a zásadní výpovědí o době, kterou žijeme a zkusili si zase lehkonohou komedii ve stylu oblíbeného líbíčka (Jak se vám líbí Jak se vám líbí?)
Jako půdorys posloužila klasická forma Commedia dell’arte, se kterou soubor pracoval rovněž klasickým způsobem: improvizoval situace, až vznikl konečný tvar. Ve hře zazní i několik společensko – politických aktualizací (ale na Klapku až nečekaně minimálně), jinak se jedná o klauniádu, která na domácím jevišti přinesla potlesk téměř po každé scéně a troufnu si odhadnout, že to obdobně bude probíhat i na jevištích, kde budou hostovat. Jirásek momentálně oplývá vyrovnaným a sehraným souborem, takže přeju šťastnou plavbu a šťastné přistání na pláži Lido!
Ani touhle premiérou ovšem letošní ročník divadelního podzimu neskončil. Velká část zúčastněných se potom přesunula do kulturního domu Crystal, kde proběhl křest knihy I can´t get no – Českolipská satisfakce,pojednávající o jedné kapitole tuzemského bigbeatu a undergroundu na sever od Dubé.
My se k té knize ještě vrátíme podrobnou recenzí, v tuto chvíli jenom podotkneme, že v České Lípě se děje takový malý zázrak, kdy kulturně založená část obyvatel spolupracuje jaksi napříč žánry, z čehož počala velká energie, která je velmi nakažlivá.
