Na volbách, alespoň tedy na těch našich, domácích, od lokálních až po celostátní je zajímavá, možná dokonce nejzajímavější taková nicotná podrobnost. Pravidelná podrobnost. Naše podrobnost. A to totiž, že po volbách všichni, kdo se k nim vyjadřují, ale absolutně všichni, naprosto perfektně vědí, co se mělo udělat před volbami, aby dopadly podle jejich představ.
Vím, není to žádné nové zjištění, žádný nový úkaz. Existuje na to rčení, že „po bitvě je každý generálem“. Známe to z fotbalu, z hokeje, z piškvorek, prostě z každého sportu, ve kterém se nám podaří neuspět. Jak dostaneme šišku od Němců, nebo nám kožich vypráší Kanaďané, stáváme se národem k lizu nepuštěných trenérů a koučů. Jo, to by nám šlo, koučovat z gauče. Neúspěchy prostě rodí geniální stratégy, taktiky, volební manažery, rétory, reklamní odborníky.
Takže já do toho také jdu.
Tak, co tu máme? Popořadě.
Neúčast ve volbách:
Nějaké dvě třetiny voličů, možná trochu více, kteří volit nešli, si řeklo buď (hezky česky): „Ausgerechnet na mém hlase přece nesejde..“, nebo třeba: „S tím svinstvem nechci mít nic společného, není partaj, hnutí, nic, co bych mohl s čistým svědomím volit…“ To druhé je ale možná příliš složitá věta. Jistě existuje tucet jiných možností, jak se voleb neúčastnit, včetně té, že naše volební předpisy neumožňuji volit korespodenčně či elektronicky. Jedno, ganz egal, výsledek je vždy týž. Hlasy těch voličů, kteří volit nešli, se připočítají proporcionálně k výsledkům voleb. Jinými slovy: jedna třetina voličů (ti, co k urnám dorazili) zavolila i za ty zbývající dvě třetiny absentérů. Tahle poučka se opakuje veřejnosti před každými volbami, a po každých volbách se zjistí, že zase přišlo málo lidí, někde čím dál méně… Facit: Kdo nejde volit, je odsouzen k tomu, žít poté podle volby těch druhých.
Koho volit?
Jasně, starší ročníky to mají jasné. Ať zvolí kohokoli, respektive jakoukoli partaj, budou to hlasy pro komunisty, kteří provozují politiku v rozličných politických subjektech. Já vím. Je to starý fór, ale je pravdou mnohem častěji, než by se mi (nám) mohlo líbit. Na Hnutí ANO se to hodí jako puklice na hrnec. Když se člověk podívá na přelití hlasů, tak když oproti minulým volbách Komunistické straně Čech a Moravy ubylo 50% (padesát procent!) hlasů, kam se asi poděly? Ano, máte pravdu, je to ANO. Čtu tento výsledek tak, že si voliči komunistické partaje konečně všimli, že soudruzi zvolení do nějakých funkcí tam nedělají ale lautr nic, přesně podle hesla: „Kdo nic nedělá, nic nezkazí…“ No, po skoro třiceti letech to v těchto volbách přestalo platit. Skutečnost, že Hnutí ANO není politický, nýbrž (zase jeden další) podnikatelský projekt, voliče nezajímá. Chtějí, aby někdo rázně cosi udělal. A jak známo, volič nevolí podle toho, co je reálný volební program, nýbrž podle toho, co by si (volič) sám přál. Tak mu nabídněte vše, od koblihy po protiimigrantský plot podél hranic – a máte vyhráno…
Čekají nás tedy báječná léta s „Babišem“. A to nás ještě příští rok čekají volby do Poslanecké sněmovny… Jsem zvědav, co ty zástupy „manažerů“ a „koučů“, tvořících podstatnou část Babišova projektu, s nulovou zkušeností z politiky, natož krajské, najednou ve velkých houfech, na všech těch postech od rad, přes výbory a oddělení a odbory, až po drobnou, ale poctivou politickou práci mezi lidmi, v následujících čtyřech letech (na krajské úrovni) předvedou…
A ještě: po téměř třech desetiletích tzv. „svobody“ se ve volbách opět jednou ukázalo, jak velkou přitažlivost mají pro voliče populisté, tedy politici, jejichž politickým cílem není služba národů, ale vlastní prospěch, takže pro něj udělají (čtěme: voličům naslibují) cokoli. Ale fakt!
Někde jsem v souvislosti s nadcházejícími prezidentskými volbami v USA četl zhruba toto: „Nedopustit, aby zvítězil Donald Trump, je krátkodobý cíl. Napravit systém vzdělávání tak, aby se úkazy jako Trump vůbec nedostaly (díky podpoře voličů) až k nominaci na prezidenta, je úkol na desítky let…“
No, nazdar. Tak už to budu muset nějak doklepat v tomhle našem mišmaši…
