V desátém kole extraligy přijeli na stadion Tygrů hosté z Vítkovic a po první třetině, kdy se převaha Liberce projevila pouze gólem v posledních vteřinách, se hra celkem vyrovnala. Nakonec ale domácí zvítězili 3:1. Dnes večer potom nastoupí na ledě vedoucí Komety Brno.
Protože nevysíláme přímé přenosy a při fotografování není úplně kdy zaměřit se na herní situace na hřišti, rozhodli jsme se, že ke každému utkání připojíme nějaký jiný postřeh, který se zápasu (fanoušků, Liberce, cesty tam a zase zpátky) týká.
Začneme tím, co bylo zmíněno už v předešlém odstavci: když začnete fotografovat hokej, zjistíte, že cokoli, co chcete vyfotit, musíte udělat o setinku – desetinku vteřiny dřív, než se to stane.
Protože, když už se to stane a zmáčknete spoušť, je všechno už úplně jinak.
Když fotíte fotbal, lze počítat s tím, že když se soustředíte a nejste úplný lempl, dostaví se časem cosi jako anticipace. Prostě se dá odhadnout, co se v příštím okamžiku stane. A mičuda lítá, i když občas rychle, o dost pomaleji než puk. Navíc je balón poměrně velký předmět.
Fotbalisté sami také nejsou žádní rychlíci, nemají brusle a tak dále.
Když ale vymyslíte metodu a začnete fotit dřív, něž se něco důležitého stane, máte po zápase stovky fotek, na kterých není stejně nic, jednoduše proto, že se nestalo nic.
Takže fotograf sleduje ve finále zápasy dva. Jeden na hřišti a jeden na paměťové kartě ve fotoaparátu. Když je to nakonec alespoň plichta, je to vlastně vždycky vítězství.
