Pozor! Na základě dlouholetých krušných zkušeností předesílám, že následující text obsahuje ironické a sarkastické pasáže! (Které to jsou, nechávám na laskavém publiku…):
Už jsem na to přišel! Já na to kápnul! Jsem starej lišák! Meňá nědostánut!
Starému Isaacovi spadlo jablko na hlavu pěkně úhledně na zahradě, což se dá pak snadno zveřejňovat v čítankách. Mně to napadlo na záchodě, takže se do čítanek zřejmě nedostanu. I když, jeden nikdy neví…
A teď ten můj nápad: naše doba je konstruována tak, že úspěch pro společenské zařazení se (obecně) rovná součtu bodů získaných v oborech: krása, štíhlost, vysoké vzdělání, dynamičnost, mládí, sídelní místo v hlavním nebo velkém městě, plus – “upřímnost”, “věrnost”, “obětavost”, “citlivost”. Říkáme těm tvorům „sluníčkáři“, „pravdoláskaři“, „pražská kavárna“ – you name it…
My, staří obézní křupani – a to jak doslova, tak v přeneseném slovech smyslů – se tudíž nějak nechytáme. Proto upozorňuji okolní svět, který nasazuje nejlepší sociologické a politologické mozky svých generací, aby se nějak dobrali vysvětlení proč jde do vrtule donedávna hezký a pravidlený svět, na následující skutečnost: My, „hloupí tlusťoši“, už toho máme prostě dost!
Proč vítězí “brexiťáci” (nevzdělaní, tupohlaví, staří okresní burani…), proč má tak neodolatelnou přitažlivost pro davy kandidát na amerického prezidenta Donald Trump? A kde se berou podvzdělaní senátoři, senátorky, poslankyně a poslanci? Kdo je volí? Vězte, že je volíme my, hloupí tlusťoši, protože „Vás“ už máme po krk… I úspěch a tzv. “popularita” současné domácí hlavy státu se neopírá o přízeň té “nádhery” z “pražské kavárny”, ale o pudoplazivé zaštiplné mimoměstské, nenávistné, lehce i těžce otylé, natvrdlé, nehloubající obecenstvo, které nemá rádo “ty krásné a chytré a mladé lidi”, za to však zbožňuje “to naše vobyčejnský to, tento…, jak máme doma, že, viď, mámo?”
Humor stranou. Skutečně se domnívám, že jednou z ingrediencí, která míchá náladami ve společnosti je (možná podvědomý) odpor, vůči tomu krásnému světu úspěchu a konzumu, který je všemi médii nabízen jako standardizovaný vzor, jak by život měl vypadat. Samozřejmě, že ti přemýšlivější, řekněme například ti, kteří už odhalili mechanismus “příčina-následek”, se nejspíš bezhlavě nestylizují do světa podle mediálních (reklamních) norem. Jest se však obávat, že takových není většina. A je-li jich většina, pak rozhodně nejdou k volebním urnám. To by totiž výsledky voleb musely vypadat jinak. Přinejmenším do Senátu, kde si voliči vybírají nikoli někde v zákulisí sepsané volební kandidátky, nýbrž jednotlivé živé osoby, by se pak neměli dostat hustě populistické a demagogické modely typu “Veleba” – však si rozumíme…
My, hloupí tlusťoši, kteří nemáme společnosti co říct, jsme nedocenění, přehlížení, drcení existenciální hrůzou z prázdna našich životů, za to ovšem máme v rukou děsivou zbraň hromadného ničení! Nikoli, nejsou to basebalové pálky, ani sekyry, ani motorové pily! Naší nejstrašnější zbraní jsou naše voličské hlasy!
Zatímco “nádhery a nádherové z pražských kaváren” mají ve všem jasno a shodnou se v zaručených postupech, jak zlepšit všem (“jim”) život a jak vybrat na všechno (“jejich”) kandidáty, tak u nás v Křupanicích pozorně sledujeme, jak a čím se nás zase tihle vyzahálení lidé z města snaží ještě více ponížit. A zatímco teoretici zůstanou sedět v kavárnách, my se ve velkých houfech zvedneme a zavolíme přímé protivníky kandidátů propagovaných zástupci toho “krásného a úspěšného” světa. A bude!
To je naše síla! Pomsta je náš Pán! I když máme deset koz, chceme, aby ta jedna sousedova stejně chcípla!
A daří se nám, daří… Však uvidíte při příštích volbách!
