Je tma. Sedím na tribuně fotbalového stadionu SK Děčín, tam, kde se za světla odehrávají zápasy mnohokrát propíraného klubu FC ROMA Děčín. Klubu romských hráčů, kteří si z minulosti s sebou nesou cejch party rabijátů. A teď je tma. Jsem asi uprostřed dvousethlavého davu oněch hráčů, jejich přátel a jejich rozvětvených rodin. Nás gádžů je tu dobrých pět procent.
Vstup sem byl samozřejmě zdarma – a co víc: kdo přišel a měl na to věk, dostal u vchodu nádavkem panáka vodky nebo bechera. To není k vidění ani na Spartě, řeknete si, ale dneska jde o fotbal až ve druhé řadě. Před tribunou je napnuté velké bílé plátno. Jsme na předpremiéře dokumentárního filmu FC ROMA, režisérů Tomáše Bojara a Rozálie Kohoutové. Dokumentu, který slibuje převyprávět nejen fotbalovou anabázi toho klubu, se kterým nechtějí mnozí soupeři hrát, ale i jednotlivců s tím klubem spojených. Dokumentu o těch divácích samotných.
A začátek je jako na fotbale. S každým prvním záběrem jim známých tváří přichází z hlediště hlasitá odezva. Smích a výkřiky jsou reakcí na obrázky z jejich domovů, z jejich prací, bufetů a jiných prostředí. Ale vytržení po čase přejde a převáží příběh samotný. Příběh o jedné fotbalové sezóně, o předsudcích na obou stranách, o nenávistech, o pohledech na děčínský svět romskýma očima… fotbal se stane po čase jenom rámem, ve kterém se objevují i jiné obrazy.
Je třeba říct, že ten film vznikl proto, že dnes už zrušený FC Děčín, s převážně romskými hráči, skončil před lety svou činnost z důvodů násilností a skandálního vystupování. FC ROMA (jak to vidí soupeři) povstal z jeho popela a kluby okresní třídy s nimi nechtějí hrát. FC ROMA (jak to vidí oni) vznikl jako něco nového, co nemá s předchozími skandály nic společného a jde jim jen o ten fotbal. Současné zákopy jsou na pozici těchto tvrzení.
Dlužno říct, že právě gró tohoto problému v dokumentu málem chybí a je lehké si ho nevšimnout. Takže zbývá (i tak velmi zajímavý) film o sezóně fotbalistů, kteří mají potíže sehnat soupeře. Jen ten důvod nevraživosti se trochu posouvá do jiné roviny. Osobně cítím rozdíl mezi tvrzením – nehrajeme, protože jste cikáni … nebo … nehrajeme, protože jste rváči.
Divákům v Děčíně nikdo nic vysvětlovat nemusí, tady mají všichni o věcech minulých jasno. Co si z toho odnesou lidé z jiných krajů, je otázkou. Vidět ten film se ale rozhodně vyplatí.
PS: První zápas nového ročníku klub odehrál. Prohrál 2:1.