Do pekla přijdu určitě. Mám řadu nectností, hřešil jsem, dobré skutky jsem páchal přiměřeně vnitřnímu ustrojení a výchově, leč nejspíš to na nějaký ráj stejně nevydá. Rozhodně ale mezi ony nectnosti nepatří neupřímnost. Takže bez mrknutí sděluji, že termín “stochastický terorismus” jsem pobral až před několika týdny, a to z jednoho komentáře časopisu (resp. serveru) “rollingstone.com”. Ten časopis, tedy jeho autoři, mě formoval v letech sedmdesátých a výše. Ze starého zvyku jeho produkci sleduji dodnes a – no, to by pro začátek mohlo stačit.
K tomu termínu z titulku. V rámci předvolební kampaně v nadcházejících prezidentských volbách v USA se republikánský kandidát Donald Trump dopouští řady zcela hraničních, do současnosti vlastně téměř nepředstavitelných výroků. Nejspíš je to nějaká nová globální strategie v komunikaci mezi politiky a jejich případnými voliči, totiž jakési zhrubnutí, zploštění, zjednodušení a radikalizování slovníku, jakým se politici pokoušejí zahryznout nejen do povědomí, ale též do podvědomí voličů. Zdá se, že to “zabírá” – když uvedu dvě teritoria – podobně ve Spojených státech, jako to před pár lety za pomoci podobných komunikačních strategií zafungovalo i při první přímé volbě prezidenta České republiky. A tady u nás to bezpečně funguje dodnes…
Jedním z neslavně proslulých Trumpových výroků v posledních týdnech byla následující myšlenková konstrukce, kterou se pokusím převyprávět. Trump pravil, že bude-li do funkce hlavy státu zvolena Hillary Clintonová, může se stát, že vybere do funkcí soudců Nejvyššího soudu takové osobnosti, které prolomí dosud platný Druhý dodatek ústavy Spojených států. Ten zaručuje občanům USA volný přístup ke střelným zbraním. Mohlo by tedy dojít – podle Trumpovy rétoriky – k omezení této svobody. Řada Američanů si na možnosti být ozbrojen velmi zakládá. Pro tyto zastánce sebeozbrojování vypálil Trump jakousi radu: proti možnosti, že by vás (zastánce ozbrojování) v budoucnosti mohla paní Clintonová o tuto svobodu připravit, je možné se postavit “využitím Druhého dodatku americké ústavy”. Chápeme? Jistě. Byla to zakuklená, mnohým způsobem vysvětlitelná výzva, jejíž jednoduchá (slaboduchá) interpretace by mohla znít: vemte zbraň a s její pomocí paní Clintonovou zastavte…
Je to nízké, hnusné, zbabělé a podlé, a je to v principu nenapadnutelné, právě pro tu mnohočetnost možných výkladů. “Stochastický” se překládá podle slovníku cizích slov jako “náhodný”. Proto termín “stochastický terorismus” operující s využitím “náhody”. Příklad: na psí loučce si vesele hraje banda psů různých majitelů, různých ras, původu, inteligence i míry výcviku. Někdo z páníčků zahvízdá. Většina psů se nejspíš na chvíli zastaví, ohlédne a … hraje si v klidu dál. Pár jich ale poslušně za pískálkem přiběhne. To je ta “stochastika”. Náhodně se prostě některý ze psů “chytí”, je tak nastaven, či vycvičen.
Podobně by to mohlo zafungovat, a v tom je “svinskost” využítí podobných výroků v politice, také ve společnosti lidí. Politik “zahvízdá” nějakou zakuklenou výzvu a mohlo by se snadno přihodit, že někdo z příjemců tohoto hvizdu si ho vyloží právě tím nejdrsnějším, nejhrubším způsobem. Vezme zbraň a použije jí. Politik pak snadno vyvrátí, že by někoho přímo k hnusnému činu vyzýval, ale holt si to “někdo” takto nevhodně vyložil. Za to politik „neviňátko“ prostě nemůže, že?
Tohle “hvízdání” v té nejspodnější podobě jsme zažili i v domácí politice, když svého času pan Zeman prohlásil, že “premiéra se dá zbavit dvěma způsoby”… Jednak demokraticky, při volbách a ta druhá možnost, je, inu (pravila bodrá hlava státu) kalašnikov. Je to “vtipné”, je to takový ten černý humor, který rádi používáme, protože šimrá naše dobré vychování a je přiměřeně škodolibý – tak to má “národ” rád. Ale je to zcela typická ukázka toho “stochastického terorismu”.
Co si budeme namlouvat. Jsme na pokraji šílenství.
