Tak ještě neskončil srpen a mohutný strom klidně přeskočil říjen a dal se do listopadání. A vzal to pořádně od podlahy – cesta pod ním úplně zmizela. Časy jsou v počasí teď neklidné a tak to hned člověka pobízí k zamyšlení, co že nám to chce příroda zase naznačit. Máme se snad na něco připravit? Chystá nám zase nějakou tu šlamastyku? Podezření nikdy není dost.
Proč by strom tak spěchal do zimy? Je pravda, že v posledních letech jsme už zažili leccos. Povodně má v paměti snad celá generace. Z těch můžeme přímo vybírat – jarní, letní , podzimní,…bleskovou či klasiku, jak je libo…, na sucha a vedra došlo třeba vloni, kdy se ukázalo, jak hloupý je nápad jezdit za sluncem někam na jih … i tornáda i velké bouře už přestávají být výsadou těch Američanů, kteří taky musí mít všechno první!
Takže by to mělo mít snad spojitost s tou zimou? Že by se blížily holomrazy, nebo naopak hluboké závěje? Kuš! Kdo už teďka věří na pořádnou zimu, když už se tolik let všichni tak pěkně globálně oteplujeme. Nejspíš to všechno bude jen osobní záležitost toho stromu, který třeba neunesl tu všeobjímající parkovou péči, a poslal část své existence předčasně k čertu. Prostě ho klepla pepka, a je vymalováno.
Uklidněn jasným vysvětlením, postoupil jsem na cestě o kousek dál. A tam… na kmen dalšího stromu … takhle koncem srpna … něčí ruka pečlivě připíchla pohled – VÁNOČNÍ A NOVOROČNÍ POZDRAV Z DĚČÍNA! A pak nebuďte paranoidní. Určitě se nic nestane, ale kdyby přece – ta já jsem to říkal!
PS: Koukal jsem na vrabce a všichni jsou zatím takoví hubení, takže asi tuhou zimu nečekají. Anebo ji nepřežijou.
