Ve středu 17. srpna 2016 se konal letošní poslední výšlap Za tajemstvím Jetřichovických skal v režii o.p.s. České Švýcarsko.
Jiří Rak – dnešní průvodce – dokázal na předchozích akcích vyburcovat skupinku vytrvalců, která před určenou hodinou srazu postupně vylezla ze tří aut. A přesně jak se dalo předpokládat, i když si už občas někdo myslí, že viděl, zná, nenechá se zaskočit (Jetřichovické vyhlídky jsou přece jen poměrně profláklé téma), překvapením nebylo konce.
Jetřichovice mají z pohledu turistiky momentálně obrovskou výhodu – k úžasné poloze a nádhernému okolí je nutno připočítat starostu, kterému tenhle potenciál není lhostejný. Chodí, bádá, pátrá, bojuje, prosazuje, nelituje času a úsilí. Po jarním otevření místních okruhů se nezastavil a opět se dostavil, aby účastníkům ukázal zapomenuté cestičky a pěšinky, které dříve sloužily a sloužit by mohly znovu. Po jedné takové nás dovedl ke Kamennému úvozu, cestě, která je místní záhadou a neví si s ní rady ani taková kapacita, jako je Natalie Belisová. Nepodařilo se (zatím?) odhalit, k čemu vlastně tahle rarita sloužila. Jasné je jen jedno – jeden z letopočtů je podvrh, v roce 1410 se takto číslice nepsaly…
Tady nás starosta opustil a cesta pokračovala do Rynartic, do hotelu Zámeček, kde se bylo možno občerstvit. Pro mne trochu překvapení, když jsem na pultu v recepci objevil místy již vysoce nedostatkové zboží, jako je Brána 5 v češtině a Zážitky 2015/2016 v množství více než hojném.
Po chvíli odpočinku pod Křížový vrch, odkud je možno přehlédnout krajinu, od Mariiny skály, našeho dnešního cíle, přes stolové hory v Německu, po Bukovou horu až k místním kopečkům. Pokračujeme neznačenou cestou, která čertvíproč není zachycena v mapách, abychom přeťali žlutou, vedoucí z Jetřichovic k rozcestí Pod Suchým vrchem. Tady další „neexistující“ cesta vede mírným stoupáním k červené. Nevěřícně koukám do mapy, že v ní není vyznačeno ani Belzerovo ležení, u kterého vycházíme…
A čeká nás dnešní vrchol – výstup k altánu na Mariině skále. Načasování perfektní, počasí nám přeje a za Kolištěm zapadá slunce. Paráda. Už jen sestup zpět do Jetřichovic, po oficiální, značené cestě, která je v dost bídném stavu a pro slabší povahy možná místy až o zlomkrk. Ale jinak krásných 8,5 km. Tak brzy někde zase.
